Ti „nejpilnější“ z 34 mužů a žen v trestních senátech krajského soudu mají letos včetně delegací na květen v kalendáři až třicet jednacích dnů. Kancelář o nich ví, že mohou být k dispozici prakticky neomezeně. Jiní si ale přáli být voláni třeba jen dvakrát, třikrát za rok na jeden–dva dny.

Osm z „krajské“ čtyřiatřicítky má akademické vzdělání, o jejich občanských povoláních ale oficiální statistika vedena není. Pro zajímavost, jedna přísedící podniká v detektivních službách.

U Okresního soudu v Č. Budějovicích má každý předseda senátu zpravidla pět přísedících, kteří se u jeho věcí střídají (ženy z nich dohromady představují rovnou polovinu). „Z větší části jsou už v důchodovém věku,“ říká místopředseda Okresního soudu pro věci trestní JUDr. Pavel Pavlátka a zdůrazňuje, že to ovšem nikterak neznamená, že by byli méně výkonní. Zaměstnavatelé ale nemají zájem na tom, aby jejich lidé chodili v pracovní době na soud, a obecně na situaci dopadá nezájem o činnost náročnou na čas a špatně odměňovanou.

Moudří senioři

Místopředseda Krajského soudu pro věci trestní JUDr. Roman Bárta potvrzuje, že přísedící je obtížné získat, zejména pro krajský soud: „Hlavní líčení u něj jsou i několikaměsíční, podnikatelé či zaměstnanci se na tak dlouho nemohou vázat, a tak nás zachraňují důchodci,“ říká.

Přísedící bývají voleni opakovaně a dr. Pavlátka míní, že je to dobře: „Přibývá jim zkušeností. Rozhodně v hlavním líčení nejsou do počtu.“

S „laickým prvkem“ má zkušenost i předseda Okresního soudu v Č. Budějovicích JUDr. Tomáš Strouha jako soudce občanského úseku – přísedící totiž spolurozhodují i v pracovněprávních sporech. „Se svým životním poznáním mohou zejména mladším soudcům připomenout, jak to v praxi chodí,“ říká. „Špatnou zkušenost s nimi rozhodně nemám.“

Připomeňme, že přísedící mají stejně hodnotný hlas jako předseda senátu z povolání, a o vině senát hlasuje. Nebývá to někdy dohadování jako v proslulých „Dvanácti rozhněvaných mužích“? – JUDr. Bárta připouští, že přísedící bývají snáze ovlivnitelní stanovisky obžaloby nebo obhajoby, nejsou zvyklí na standardní úhly pohledu těchto stran, mohou být ovlivněni i osobní zkušeností – byli třeba také okradeni či přepadeni – nebo založením, ale v závěrečné poradě se postoje vytříbí.

K návrhům na zrušení laiků v senátech dr. Strouha míní, že bez přísedících by ke zhoršení práce soudů asi nedošlo. „Ačkoliv se dnes tento prvek může vskutku jevit jako přežitý, já přísedící respektuji, jsou schopni do senátu vnést zkušenost starších. A respektuji také vůli zákonodárce,“ říká.

(Připomeňme na okraj, že ten už dávno zrušil laické senáty například u rozvodů – „hlas lidu“ u takto intimních věcí skutečně asi nebylo to ořechové . . .)
JUDr. Bárta upozorňuje, že rozhodování profesionálním samosoudcem u tak závažných trestných činů, jako jsou vraždy, loupeže a podobně, by bylo problematické. Na zvýšení počtu soudců, aby mohly být prvostupňové senáty vícečlenné, pak nemá justice peníze. Situaci by podle něho mohlo uvolnit snad zavedení porotního systému a dohodovacího řízení mezi žalobcem a obhajobou, ale to nemá u nás tradici.

JUDr. Pavlátka zase připomíná myšlenku nechat v této roli působit soudní čekatele, v oboru vzdělané mladé lidi. Tato funkce by jim také přinesla další zkušenost.

Zatím to ale není na pořadu.

Stav přísedících

Okresní soudy (počet a prům. věk):
Č. Budějovice 58, 59
Č. Krumlov 41, 62
J. Hradec 36, 57
Pelhřimov 52, 59
Písek 28, 63
Prachatice 59, 59
Strakonice 50, 53
Tábor 36, 60

Krajský soud:
Č. Budějovice 48, 62


Okresní soud v Č. Budějovicích by optimálně potřeboval 80 přísedících, Okresní soud ve Strakonicích 60, Krajský soud v Č. Budějovicích 70. V celém kraji by tedy bylo třeba o asi 54 přísedících víc.

Více si můžete přečíst v ČbD 25.4. na straně 3.