V kempu Čeřín–Braná se tehdy večer podnapil a opakovaně se dostával do sporu s dalšími vodáky

Od Františka B. (32) z Prahy měl tehdy u stolu v přístřešku dostat dvakrát pěstí do obličeje a následně venku inkasovat podle obžaloby od tohoto muže a dalších z jeho skupinky mj. četné kopance.

Utrpěl četné krevní výrony v obličeji, na hrudníku, pažích, zlomeniny sedmi žeber, výrony krve do mozkomíšních plen s otokem mozku a další.

Udušen krví

Smrt Jindřicha V. způsobilo podle znalce udušení z vdechnutí krve z poranění nosu, přičemž vliv měly i zmíněné výrony pod lebkou vedoucí k poruše vědomí a zlomeniny žeber omezující dýchání. Kopance, které mohly taková zranění způsobit, musely být vedeny plnou silou, uzavřel znalec. Prakticky symetrická zranění žeber by odpovídala dupanci na hrudník, teoreticky ale mohla by být způsobena i při resustitaci prováděné bezprostředně po zjištění úmrtí.

František B. byl obžalován z výtržnictví a ublížení na zdraví .

U soudu uvedl, že poškozený začal být večer po konzumaci alkoholu nezvladatelně dotěrný. Když na něho napřáhl ruku v nějakém zkratu, praštil ho do obličeje, aby nedostal první. Muž se ale do přístřešku vracel opakovaně, a když se tak k němu skláněl a z nosu mu kapala krev a něco nesrozumitelného psychopaticky šeptal, obviněný měl prý strach, aby od něho nechytil nějakou nemoc . . . Pak ho vyvedli už kamarádi obžalovaného. On to jen natáčel kamerou, prý aby V. druhý den ukázal, jak vyváděl: byl prý nepříčetný, jakoby „kamenný“, agresivní. (Znalec k tomu dodal, že to jsou typické projevy po požití kokainu, který se našel v moči poškozeného.) Tu kameru s kazetou pak prý obviněnému tu noc někdo ukradl . . .

Venku s Jindřichem V. někdo párkrát praštil o zem, on ho v žádném případě už nijak nenapadal.

U hlavního líčení znalec uvedl, že krvácení do mozku prakticky s jistotou vzniklo při pádu na zem. Zranění na krku odpovídají rdoušení. „Bez zranění nosu by k příčině smrti, vdechnutí krve, nedošlo,“ prohlásil znalec.

Kdo ho bil?

Svědkové z jiné skupiny vodáků vypovídali o hádce, konfliktu, opakovaném vyhazování nějakého zkrvaveného muže z přístřešku a jeho vracení se. Muže napadali tři či čtyři. Někteří svědkové zmiňovali aktivitu hodně vysokého bruneta. Jedni v něm obžalovaného neidentifikovali, jiní ano (“Podle vizáže,“ řekla s jistotou slyšená dívka, která viděla, že poškozeného bil pěstí).

Jeden ze svědků uvedl, že útočníků bylo víc, dva z nich ho párkrát nakopli; v jednom z nich poznal při rekognici Františka B. „Jsem si tím naprosto jist,“ zopakoval u soudu a potvrdil identitu tohoto útočníka i v jednací síni. Poznal ho prý i proto, že útočníci se po akci ještě usadili vedle nich u ohniště a měl tedy čas si je prohlédnout. Když jim řekli, že tak tvrdý výprask byl naprosto zbytečný, B. prý byl agresivní i na ně. Podle protokolu z rekognice ho poznal i ze zopakované věty, že vydělává 150 000 a takových, jako je poškozený, že už zmlátil hodně.

Děj prý sledovalo možná patnáct, dvacet lidí. A nikdo nezasáhl, odpovídali svědkové opakovaně na otázky státní zástupkyně . . .

Slyšeni byli také kamarádi obžalovaného z raftů. Popisovali, jak je poškozený otravoval, „pořád něco řešil“, byl vulgární, „měl v sobě nějakou agresi“, zkrátka „nebyl normální“. Dva svědkové také přiznali, že mu dali nějakou facku, a jeden, že muže nakopl a praštil s ním. Žádné kopání či mlácení prý ale neviděli.

Na dotazy, jak tedy poškozený mohl přijít ke svým zraněním, řekl jeden ze svědků: „Mohl mu to způsobit kdokoliv jiný nebo se zranil, když vyváděl jako šílený a padal, my mu to ale rozhodně neudělali.“

„Byl zboulovaný, od každého něco chytil,“ řekl dnes další slyšený mladík. Znal Jindřicha V. déle: když se napil, byl panovačný, nenechal si nic vymluvit. Ten večer se „nedal zastavit“, vracel se, „natahoval“ na každého. Opakovaně ho vyhazovali. Když naposledy zůstal venku ležet, odtáhli ho k ohni, aby neprochladl. Tam pak chrápal a oni pod něho podložili karimatku, aby neprochladl . . .

Na podmínku?

V závěrečné řeči státní zástupkyně zdůraznila, že obviněný přiznal úder pěstí do obličeje poškozeného. „Udeří–li někdo takto člověka, musí být srozuměn, že mu může způsobit újmu na zdraví,“ řekla a navrhla Františku B. podmíněný trest odnětí svobody s delší zkušební dobou.

Obhájkyně naopak mínila, že mezi jednáním jejího klienta a následkem příčinná souvislost není. Není prý jasné, které zranění vyvolalo zmiňované krvácení, kdo je způsobil; podle znalců mohlo nastat i dlouho po onom úderu do nosu třeba jen při změně polohy poškozeného. V pochybnostech by měl být obviněný obžaloby zproštěn.

František B. sám řekl, že se rozhodně necítí být vinen. Zdůraznil, že žádné kopání do poškozeného neviděl, to že je prý tak velká nepravda, že už se musí ozvat . . .

Krajský soud ho dnes po poradě uznal vinným úmyslným způsobením těžké újmy na zdraví, tedy přísnějším skutkem, než jak jej označila žalobkyně. Uložil mu trest odnětí svobody na čtyři a půl roku do věznice s dozorem.

„Sám obžalovaný připustil, že poškozeného dvakrát udeřil pěstí do obličeje, aby odvrátil jeho hrozící útok; ten však nikdo ze svědků nepotvrdil, jen to, že poškozený všechny otravoval a provokoval,“ řekl předseda senátu v odůvodnění. „Byl ale v takovém stavu, že by těžko mohl ohrozit nějakým razantním útokem fyzicky vybavenějšího obžalovaného.“

Podle soudu ale podstatné události teprve nastávaly. „Svědkové vesměs neshledávali důvod k tak razantní agresi skupiny kolem Františka B., která byla podle nich nejen neúměrná, ale i zbytečná. Z pár metrů viděli i intenzivní kopání do poškozeného, na němž se jednoznačně podílel i obžalovaný.

Takovéto útoky byly objektivně prokázány, zraněný měl zlomená žebra, znalec hovořil dokonce o dupnutí na hrudník. Při takovém útoku musí být útočník přinejmenším srozuměn, že může způsobit těžkou újmu,“ pokračoval předseda senátu.

Vzhledem k tomu, že útok byl částečně vyprovokován poškozeným, že František B. nebyl jediným útočníkem atd., rozhodl soud o uložení mimořádně sníženého trestu s výkonem v mírnějším typu věznice. Obžalovaný se přesto na místě odvolal.