Do pěveckého klání se přihlásila především na popud přátel, kteří věděli o jejím talentu. Dlouho ale váhala. „Mám za sebou první řadu 
X Factoru asi před sedmi lety, kde jsem skončila na devátém místě. Chtěla jsem se od toho světa už distancovat, protože jsem poznala, že lidé umí být fakt zlí a člověku ublíží i pár slovy na internetu. Nakonec pro mě bylo rozhodující to, že rodina slíbila, že mě podrží, 
a především přítel, který řekl, že se toho nebojí," vypráví.

Začátkem ledna tedy vyrazila na první casting do Prahy. Moc si nevěřila, protože kvůli nemoci musela zvolit jednodušší píseň, ale přesto se jí podařilo postoupit do televizního kola. V něm porotci sedí 
k soutěžícím zády a rozhodují se jen podle toho, co slyší. „Měli jsme doporučený seznam skladeb a když jsem tam uviděla Hero od Mariah Carey, měla jsem jasno. Tu píseň miluji, ale troufla jsem si na ni poprvé. Dlouho jsem ji trénovala, myslím, že rodiče už ji nenávidí," vzpomíná Pavlína Ďuriačová s úsměvem.

Před vystoupením byla velmi nervózní. Říká, že se jí třásla kolena i ruka s mikrofonem. „Zpívala jsem a v ten moment, kdy diváci v sále začali tleskat a vstávat ze židlí, mi najednou bylo úplně jedno, jestli postoupím nebo ne. Viděla jsem totiž, že jsem zaujala normální lidi, posluchače, kteří vycítí dobrou energii. Když se pak na mě otočil porotce Michal David, byl to už jen příjemný bonus," dodává Pavlína Ďuriačová.

Tím se Jihočeška probojovala do dalšího kola a stala se členkou soutěžního týmu Michala Davida. „Jsem za to ráda. Michalův tým v předchozím ročníku vyhrál a on je obrovský profesionál. Mluví za něj spousta zkušeností, vyžaduje od lidí maximum a až nám bude v dalších kolech vybírat skladby, myslím, že dobře odhadne, co mi bude sedět," komentuje Pavlína Ďuriačová.

Za pár dní by měla opět jet do Prahy a zúčastnit se poslední předtáčené fáze pořadu. Pokud i zde uspěje, postoupí do přímých přenosů, kde už budou rozhodovat diváci. „Bylo by moc krásné dostat se tak daleko a užít si ten frmol. Moc tomu ale nevěřím, je tam obrovská konkurence, lidé zpívají úžasně a před některými 
z nich opravdu smekám," doplňuje Pavlína Ďuriačová.

Rodačka z Týna nad Vltavou zpívá už odmalička. „Myslím, že asi od dvou let. Maminka si ze mně dodnes dělá legraci, že jsem zpívala na nočníku. A nejlepší historka pochází z doby, kdy mi byly asi čtyři roky. Tehdy mi mamka za něco vynadala, já trucovala a pak řekla s takovým tím dětským hněvem: Až mě budeš chtít vidět, budeš si muset zapnout televizi!" směje se.

Hudební talent podědila mimo jiné po otci, který dlouhá léta hrál v country kapele. Studovala zpěv na základní umělecké škole, pak absolvovala obor klavír na českobudějovické konzervatoři. Nyní je studentkou druhého ročníku Pedagogické fakulty. Vybrala si zde aprobaci český jazyk – hudební výchova. Je tedy jasné, že muzice se hodlá věnovat i v budoucnu. „Svůj život si bez ní neumím představit. Kdybych přišla o hlas, byla by to pro mě poloviční smrt," zdůrazňuje.

V současné době už doma 
v Týně dává soukromé hodiny klavíru a zpěvu. Zároveň působí ve zdejším sboru. „Je to amatérský soubor zpěváků. Rok od roku se zlepšujeme 
a hlavně nás to baví. Jsme totálně smíšená skupina, děti, starší lidé, muži, ženy, tvoříme dohromady fajn partu, takže se rádi scházíme," popisuje Pavlína Ďuriačová.

Ona sama zároveň nikdy neprožije den, kdy by si alespoň jednou nezazpívala. „Nehrozí, že bych si na to nenašla čas. Navíc se mi stává také to, že si začnu broukat třeba i při chůzi na  ulici. Akorát když si mě pak někdo všimne, tak vypadám jako blázen," směje se.

Její okolí už asi ale na všudypřítomný zpěv zvyklo. „Rodiče jsou s tím tak sžití, že jim to spíš chybí, když jsem pryč. 
A během týdne mám ubytování na konzervatoři, kde neustále zní bicí, flétna, trombón a tak dále, takže můj zpěv se tam ztratí," uzavírá.