Šperky z kroužků vyrábí i ve vlaku a na dece na plovárně

Kdy a jak jste objevila kroužkování?
Kroužkování se věnuji čtyři roky. Začalo to tím, že jsem vždycky byla blázen do náušnic. Pořád jsem nějaké kupovala, ale pak jsem si řekla, že radši sama zkusím něco vyrobit, abych do toho pořád nemusela dávat peníze. Tak jsem pořídila základní potřeby, korálky a zkoušela různé techniky. Na internetu jsem narazila na návod na jednoduchou kroužkovanou kytičku. To mě tak zaujalo, že jsem hned běžela do obchodu, nakoupila kroužky a od té doby u toho zůstala.

V čem tato technika spočívá?
Kroužkování je práce s kroužky. V každé ruce máte kleště a spojujete kroužky různých barev a velikostí. Kroužky se liší také tloušťkou drátu a průměrem.

Kde se dají kroužky sehnat?
U nás je běžně dostupný základní sortiment vhodný pro člověka, který s kroužkováním začíná. Je možné nakupovat hlavně na internetových serverech zaměřených na tvoření. Já ale používám kroužky z hliníku, které jsou hůře dostupné. Materiál proto objednávám z Ameriky. Vždy mi přijde celá krabice.

Proč upřednostňujete zrovna hliník?
Protože je lehoučký, nečerná, nešpiní kůži, nevyvolává alergické reakce. A velkou výhodou je, že hliníkové kroužky existují v mnoha barvách, to se při výrobě šperků hodí.

Co převážně vyrábíte?
Převládají náušnice, ale už dělám i hodně náramků, 
o které je také zájem. Dále tvořím nákotníky, pánské náramky nebo náhrdelníky.

Vyžaduje technika kroužkování nějakou zvláštní dovednost nebo s ní může začít každý?
Důležité je mít značnou dávku trpělivosti a být zručný. Práce s kleštěmi není na začátku úplně jednoduchá, ale dá se to naučit. Výhoda je, že člověk nepotřebuje moc materiálu a stačí malý pracovní prostor.

Je místo pro kreativitu? Můžete uplatnit vlastní nápady?
Na rozdíl od tvoření z korálků je zde trochu problém 
v tom, že se pracuje s danými vazbami. Ty mají historický původ a samy o sobě jsou pořád stejné. Dál už je ale na konkrétním tvůrci, jak experimentuje, zda vazby zkombinuje s jiným materiálem nebo spojí víc vazeb. Já to zkouším, začínala jsem u jednoduchých vazeb a teď se snažím dělat jiné šperky než ostatní. Ráda dávám ke kroužkům korálky, vinutky, skleněné ozdoby, swarovski kamínky a tak dále.

Máte představu, kolik šperků už jste za čtyři roky vyrobila?
To opravdu nedokážu říct. Nějaká ta tisícovka to bude.

Jak dlouho trvá výroba?
Ty nejjednodušší náušnice jsem schopná udělat za dvacet až třicet minut, hodně složité kroužkované náušnice vyrábím čtyři až pět hodin. U náramků je to od 45 minut výše.

Jak často k práci usedáte?
Dá se říct, že každý den něco vyrobím. Pak záleží, jestli mám zrovna před prodejní akcí nebo se nakupí objednávky. Pracuji hlavně doma, ale kroužkovat se dá prakticky kdekoliv. Tvořím třeba 
i ve vlaku, tam je to ideální na ukrácení času, nebo na dece na plovárně.

Nebolí z toho záda a oči?
To ano, já mám problémy se zády, takže si musím dávat opravdu pozor, abych to nepřehnala. Jinak je to ale jako u všech ručních prací.

Máte předem představu, jak bude výrobek vypadat?
Někdy mám přesnou představu a podle toho koupím 
i materiál, ale jindy si sednu, začnu dělat základní vazbu, hrát si a něco vznikne.

Na co jste nejvíc pyšná?
Na dva náhrdelníky, protože byly dost pracné a padlo na ně hodně materiálu. Podobně náročné jsou i některé  masivnější náramky.

Nosíte stále svoje šperky?
Nosím, ale díky akcím jsem seznámila s mnoha zajímavými tvůrci a ráda nosím i šperky od jiných lidí. Když se s někým seznámím 
a líbí se mi jeho tvorba, tak si od něj také něco koupím.

Na začátku jste vyráběla pro sebe, kdy jste začala prodávat?
Když jsem zjistila, že se mi doma šperky hromadí, tak jsem si na to udělala živnost. Při studiu to bylo jednoduché. Teď jezdím hodně na trhy, snažím se účastnit hlavně řemeslných trhů, protože kroužkování je středověká historická technika. Dále mám zboží v obchodě 
v Českých Budějovicích a na prodejních serverech na internetu, například na fler.cz.

Mají lidé o výrobky z kroužků zájem?
Samozřejmě bych chtěla, aby zájem byl ještě větší. Občas se mi zdá, že jsou lidé skeptičtí vůči materiálu, protože se řekne hliník a oni si představí hliníkové příbory a bojí se toho. Proto si většinou nejprve koupí menší věc, a když se jim osvědčí, vrací se.

Potkáte občas na ulici někoho 
s vašimi šperky?
Na kamarádkách je vidím pořád, ale nedávno jsem seděla v čajovně a najednou prošla kolem dívka a měla moje náušnice. Přemýšlela jsem, kde je vzala a pak jsem zjistila, že je ode mně koupil její přítel na předvánočních trzích. Je skvělé, když člověk vidí, že se jeho šperky nosí.

Máte nějaký sen, co byste ještě chtěla vytvořit?
Chtěla bych ukroužkovat dámské společenské šaty. Inspirovala jsem se na internetu, když jsem se dívala, co dělají tvůrci v zahraničí. Už mám svoji představu, jak by šaty měly vypadat. Nebylo by to ale moje první nešperkařské dílo, před nedávnem jsem vytvořila ve spolupráci s kovářem vazbu knihy. On ukoval desky a já dělala hřbet. 
A teď čekám na dodávku materiálu a budu vyrábět kroužkované podprsenky pro břišní tanečnice.

Co říká vaše rodina na to, že každou volnou chvíli trávíte 
s kleštěmi v ruce?
Já žiji s mamkou a ta je krejčová, takže to celkem chápe. U ní je to totiž s její prací dost podobné.