„Za sto let se tehdejší nově otevřená nemocnice změnila k nepoznání. U původní budovy vyrostl moderní plně vybavený areál poskytující zdravotní služby desítkám tisíc lidí na úrovni současných požadavků," popsal u příležitosti loňského výročí proměnu nemocnice Břetislav Shon, předseda představenstva Nemocnice České Budějovice, a. s.
Ještě předtím, než na Lineckém předměstí vznikla na počátku dvacátého století zmíněná budova nemocnice, léčili se pacienti na různých místech Českých Budějovic. Úplně prvním zařízením pro léčbu nemocných ve městě byl dnes již zaniklý špitál s kostelem svatého Václava na okraji dnešní Krajinské ulice. Založil jej kolem roku 1300 zdejší sladovník Zachariáš Herbord. Tehdy špitály plnily funkci nejen nemocnic, ale také azylových domů či například ústavů pro tělesně postižené. Špitál byl zrušen až v roce 1796. Pro nakažené morem v roce 1515 vznikl špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, který dodnes stojí na Pražské třídě.
O výstavbě nové nemocnice se v Českých Budějovicích začalo uvažovat od roku 1812. O osm let později radní odsouhlasili výstavbu nemocnice na Senovážném náměstí. Součástí této stavby byl i chudobinec. V celých jižních Čechách to byla jediná spádová veřejná nemocnice, jejíž kapacita však rychle přestávala stačit. V roce 1881 proto radní začali jednat o stavbě jiné nemocnice. Zásadní rozhodnutí stavět padlo ale až 20. dubna 1906 na zasedání městského zastupitelstva. Stavba na konci tehdejší Schwarzenbergovy ulice (dnes ulice Boženy Němcové) na Lineckém předměstí začala v roce 1912, jak uvádí publikace 100 let českobudějovické nemocnice z roku 2014.
Nově zbudované Jubilejní nemocnici císaře Františka Josefa nechyběla ani zelinářská, ovocná a okrasná zahrada, do které měli přístup i pacienti. V areálu se nacházelo také domácí hospodářství, včetně stájí pro koně. Mezi první pacienty nově zbudované nemocnice patřily i oběti první světové války, která začala necelých pět měsíců po otevření nového zařízení.
Po roce 1918 byla nemocnice přejmenována na Všeobecnou veřejnou nemocnici. Výměna nápisů na budově však nebyla jediná změna, kterou českobudějovické nemocnici přinesl vznik samostatného Československa. Změnilo se například i složení správních orgánů nemocnice.
Už po deseti letech fungování však bylo jasné, že kapacita vybudované nemocnice opět nestačí počtu pacientů. Od roku 1932 se tedy začala nemocnice rozšiřovat cílem bylo zvýšit počet lůžek až na 750. Další výrazná expanze začala v roce 1935, kdy přibyly i nové administrativní budovy. Roku 1939 pak byl slavnostně otevřen nový gynekologicko-porodnický pavilon. Jeho moderní interiéry odpovídaly představám tehdejšího primáře Jana Příbrského. V době druhé světové války byla českobudějovická nemocnice pod správou okupačních německých úřadů. Před válkou nemocnice léčila na 535 lůžkách nejvýše devět tisíc pacientů, v posledním roce druhé světové války pak na 1040 lůžek připadalo 13 tisíc pacientů.
Další stavební rozvoj čekal českobudějovickou nemocnici v padesátých letech. Byl například otevřen nový infekční pavilon, o dva roky později pak také plicní a TBC pavilon, postaveno bylo i transfuzní oddělení. V polovině 50. let přibyly i další garáže, centrální dílny či transformační stanice a sklady. Postupně k nemocnici přibyla také škola pro dětské pacienty. V následujících desetiletích přibyla i další specializovaná oddělení, jako například zařízení pro léčbu onkologických pacientů. „Trendy v rozvoji medicínského poznání, nových přístrojových technologií a léčebných metod se obrovským tempem řítí vpřed," řekl Břetislav Shon.
Zdroj informací: kniha 100 let českobudějovické nemocnice