Jen rok a několik měsíců chybělo, aby známý českobudějovický fotograf Otta Sepp oslavil kulatou stovku.
Bohužel, jeho svíce dohořela ve druhém lednovém pondělku letošního roku a nám zůstaly jen vzpomínky na člověka, který přes veškerou svou skromnost byl uznávám coby doyen jihočeských fotografů.

Tramp i vězeň
Sedmý červenec 1912 byl datem narození Otty Seppa, který pochází z českobudějovického předměstí Suché Vrbné, kde také prožil své dětství. Původně se měl vyučit elektrikářem, ale omrznutí rukou nasměrovalo jeho další životní kroky do učení na kadeřníka.
Do výčtu změn patří i krátké působení v roli drogisty, ale pak se pod vlivem četby rozhodl blíže poznat prostředí nemocnice, kam nastoupil jako dobrovolný sanitář a bez platu.

Zhruba do stejné doby lze datovat i začátky Ottova trampování, které navazovalo na jeho skautské základy a při kterém našel řadu celoživotních kamarádů, jako byl například interbrigadista Leopold Hofman, spisovatel Norbert Frýd, fotograf a archivář Richard Šerý a další. Válečná léta pro něho byla obzvlášť tíživá, dokonce byl společně s Richardem Šerým zatčen a vězněn na Pankráci, v Berlíně a na dalších místech.
Ke konci války se dostal také do koncentračního tábora, ale už jako člen skupiny Červeného kříže.

V poválečné době po kratším zaměstnaneckém poměru u RČB (pozdější Jihočeské energetické závody) přechází do Jihočeského muzea jako fotograf a následně do Jihočeské pravdy, kde pracoval dlouhé roky až do svého odchodu do důchodu. Jeho fotografická vášeň ho mimo jiné přivedla i do Jihočeského divadla a ke spolupráci s Bohuslavou Maříkovou, díky čemuž vznikla celá řada jeho jedinečných portrétů tehdejších herců. Samozřejmě byl v kontaktu i se svými kolegy z řad amatérských i profesionálních fotografů a jejich spolky a kluby. Akční rádius Ottových zájmů byl však mnohem širší, což se odráželo i v jeho tvorbě, obdobně jako u jeho dlouholetých přátelství.

V té souvislosti bychom mohli jmenovat třeba Antonína Mrkose, ředitele hvězdárny a planetária, sbormistra Theodora Pártla, ale především Karla Kakušku a Klub přátel Českých Budějovic, pro který pořídil spoustu snímků.
Řada z nich pak našla uplatnění i ve velké Encyklopedii Českých Budějovic.

Skromný autor
V jeho publikační činnosti připomeňme i zajímavý knižní titul Českobudějovické ateliéry, který vydal s Karlem Pletzerem. Navíc spolupracoval s Národním technickým muzeem v Praze. To vše ocenila i Cena města, která mu byla udělena před několika lety.

„První fotografie, pod kterou se tatínek mohl podepsat, vznikla, když mu bylo dvanáct a byla pořízena ještě na skleněnou desku. Detailně se zajímal o novinky ve fotografickém světě a technické záležitosti v tomto směru, sledoval vývoj fotoaparátů, jejichž byl nadšeným sběratelem, dokonce fotografoval i digitálně, ale jeho favoritem zůstávala klasická fotografie, které zůstal věrný,“ říká Božena Kolrosová, dcera tohoto fotografa džentlmena.
Hned od vzniku Syndikátu jihočeských novinářů byl Otta Sepp jeho členem a aktivně, s nehraným zájmem, se zapojoval i do dění Klubu novinářů seniorů.

Ačkoliv v jeho archivu zůstaly desetitisíce jedinečných snímků, na nichž zachycoval proměny doby, města či zdejší osobnosti, je s podivem, že jeho práce byly tak málo vystavovány. Snad za to mohla jeho až neuvěřitelná skromnost. Takže výstavou se Seppovými fotografiemi se mohli pochlubit jen v Českém Krumlově nebo budějovická Galerie Na dvorku, kde vystavoval společně s Ladislavem Hodným. Ottovi přátelé jsou ale přesvědčeni, že právě to by se mělo napravit uspořádáním posmrtných výstav z jeho tvorby, ať už s tématem starých Českých Budějovicích nebo s kolekcí osobností spojených s tímto městem.

To nepochybně my všichni Ottovi Seppovi dlužíme…