Renata Aloui z Vráta se výrobkům z papíru věnuje půl roku. Tvrdí však, že je stále začátečnicí, a její dosavadní díla jsou pouze zlomkem toho, co lze z papíru vykouzlit.

K novému koníčku ji přivedla kamarádka. „Pokaždé mě něčím překvapí. Vždy, když otevřu dveře, tak ona něco tvoří a naučí mě to,“ vysvětluje Aloui. Co se týče ručních prací, nebyla úplným nováčkem. Vyráběla ozdoby ze slámy i vizovického těsta, ale jak sama říká, do té doby netušila, co všechno se dá udělat z papíru.

To je materiál sice poněkud netypický, ale velmi snadno dostupný. „Dá se použít v podstatě jakýkoli papír, který dobře saje barvu, takže já nejraději používám Českobudějovický deník. Zkoušela jsem třeba i Blesk, ale to je prostě bulvár a nejde mi to z něj ani náhodou,“ říká. Dodává, že ve Vrátě je trochu obtížnější dostatek materiálu sehnat, protože tam lidé topí v kamnech a Deník také dobře hoří.

Samotná výroba podle ní sice vyžaduje trochu zručnosti, ale začít s ní může každý. „Noviny rozřežu asi na deseticentimetrové pruhy a s pomocí špejle je natáčím do ruliček. Ty potom nabarvím, takže vypadají jako proutí a stejně se z nich i plete,“ přibližuje postup.

Narozdíl od proutí nedrží papírové ruličky tak dobře tvar, proto je lepší, když se oplétá nějaká forma. Výsledný produkt, miska, košík nebo věnec je však od proutěného k nerozeznání. „Spoustu lidí překvapí, že to vůbec nevypadá jako z papíru. Vše se dá navíc normálně používat, protože to na závěr nalakuji. Když se na podnos například vylije pití, nic se nestane,“ doplňuje.

Barví i kávou

Podle ní je zde oproti proutí více možností. Díky barvám může vytvořit různé vzory. Ani barvy není třeba složitě shánět. „Používají se hlavně barvy na dřevo ředitelné vodou, ale je to prostě papír, takže jsem barvila i vodovkami a jednu velikonoční slepici dokonce kávou,“ vypráví.

První věcí, kterou Aloui vyrobila, byl vánoční věneček, následovaly podnosy na kávu a krabice. „Z těch prvních věcí jsem byla neuvěřitelně nadšená, pořád jsem se na ně chodila dívat,“ vzpomíná.

Kolik času jednotlivé výrobky zaberou, je podle ní těžké říci, protože je nikdy nedělá najednou, ale odbíhá k malé dceři a dalším povinnostem. Odhaduje však, že jednu velikonoční slepičku už zvládá uplést asi za hodinu a půl. „Poměrně dlouho ale také trvá, než si připravím ruličky. Na jednu slepici jich potřebuji skoro sto,“ zdůrazňuje.

Nyní před Velikonocemi se opravdu nezastaví, všichni známí si od ní objednali něco do bytu. Aloui tedy tvoří každý den, hlavně večer, když zbytek rodiny sleduje televizi. „Jenom když je tam nějaké drámo, tak zvednu hlavu, ale celý film jsem neviděla už dva měsíce, totéž zprávy, vůbec nevím, co se děje,“ říká. Svého koníčka neopouští ani na návštěvách. Ke kamarádce si nosí v kabelce noviny a zatímco si povídají, namotá i tři sta ruliček. V jednu chvíli dokonce přestaly stačit zásoby novin od známých, a tak se musela vydat ke kontejneru.

Manželovi se ze začátku její tvořivost příliš nezamlouvala. Jednak proto, že při rozřezávání novin udělala v obývacím pokoji několikrát denně nepořádek, ale hlavně proto, že neměla čas na něj. „Byl trochu uražený, že se mu nevěnuji, ale postupem času si zvykl. Teď někdy dokonce i pomáhá a nedávno chtěl, abych ho při tom natočila. Chtěl se v práci chlubit, že to dělá sám,“ směje se.

V nejbližší době se Renata Aloui chystá především odpočívat. Od ustavičné práce s tvrdými ruličkami papíru, které se musí pevně utahovat, ji bolí ruce. „Potom bych si chtěla uplést velký koš na prádlo. Zatím jsem dělala samé drobnosti, takže tohle je taková výzva,“ uzavírá.