Pod jeho rukama se obyčejné dřevěné klády proměňují v útulné příbytky. Dvaatřicetiletý Robert Malý z Českých Budějovic se živí jako tesař a vyrábí sruby i roubenky. Minulý týden navíc své umění předváděl v Domě U Beránka.

Malý pracuje se dřevem již osm let. V rodině sice žádného truhláře nemá, ale cestu k řemeslu si našel sám. „Vystudoval jsem stavební školu, ale uvědomil jsem si, že mě nebaví sedět v kanceláři u počítače. Chtěl jsem si tu práci osahat,“ vzpomíná. Vyrazil tedy do Norska na kurz tradičního srubaření, kde se celý měsíc učil tesat s norskými mistry.

Zaujalo jej to natolik, že u řemesla již zůstal. V současné době vyrábí hlavně sruby, roubenky a ručně opracované pergoly nebo kuchyně. Pracuje obvykle se dřevem z jehličnatých stromů. „Nejraději mám borovici, protože je houževnatější a pěkně voní. Využívám ale třeba i smrk, protože se lépe štípe, nebo modřín, který nejvíc vydrží,“ dodává.

Zároveň Malý potřebuje celou řadu nářadí, mimo jiné poříz, dláto, pilku nebo paličku. Občas si pomůže i vrtákem. Vyrobit průměrný srub pak podle něj trvá zhruba půl roku.

Nejprve si řemeslník nakreslí návrh, pak vybere vhodné dřevo. To následně musí nařezat, opracovat, roubit a seskládat. Robert Malý navíc nepoužívá žádné hřebíky ani šrouby. Jeho sruby a roubenky drží pohromadě jen díky dřevěným spojům.

Nejnáročnějším na celém procesu je podle Malého začátek stavby. „Obtížné je to hlavně do té doby, než se ustálí nějaký systém, řád práce. Ze začátku si člověk věci osahává, zkouší, jak to bude fungovat a může snáz udělat chybu,“ vysvětluje. Naopak nejraději má závěrečnou fázi, kdy se všechno spojí dohromady a zapadne na své místo.

Zvláštností je, že srub se mnohdy staví na úplně jiném místě, než kde bude nakonec stát. „Často pracujeme na vhodnějším a větším prostranství. Když je stavba hotová, rozebereme ji, popíšeme, převezeme na požadované místo a znovu složíme. Je to takové lego pro velké kluky,“ směje se Malý.

Během let postavil již celou řadu dřevěných domů. Mezi jeho největší výtvory patří srub v Norsku o rozloze 150 metrů čtverečních a klasická česká roubenka, která zabírá zhruba 120 metrů čtverečních.

Práce tesaře je fyzicky náročná. Podle Malého si ji ale řemeslník může v mnohém usnadnit. „Člověk samozřejmě musí mít sílu, bez ní by to nešlo, ale hlavně je třeba o práci neustále přemýšlet. Důležité je využívat fyzikální zákony, například páku,“ říká.

Zároveň musí počítat s tím, že při práci nadělá nepořádek. Oblečení má vždy plné pilin. „Občas musím vyčistit pračku, ale není to tak hrozné,“ doplňuje s úsměvem.

Dřevěný dům může podle jeho slov sloužit majitelům dlouhá léta. „Když je tam střecha udělaná tak, aby na dřevo nepršelo, vydrží bez problémů několik set let,“ vysvětluje. Sruby a roubenky navíc považuje za velmi útulné a vhodné k bydlení, protože nejsou striktně uzavřené a skrz dřevo mohou přirozeně procházet páry a pachy. To vyhovuje i alergikům.

Když Malý dokončí stavbu domu, zcela se  s ním neloučí. Rád se jezdí na své výtvory i po letech dívat. Jakmile se mu naskytne příležitost nebo má cestu kolem, zastaví se u nich.

Jednou by si navíc chtěl vytvořit i něco pro sebe. Dosud na to však neměl čas a peníze. „Zatím jsem si udělal jenom nějaké drobné věci do bytu nebo na chatu. V budoucnu bych ale určitě chtěl vlastní dřevěný domek. Nedám na ně dopustit,“ uzavírá.