Hlavní seskupení kamenů získalo už před časem přezdívku Holašovické Stonehenge. Jak ji vnímáte?
Pro kruh kamenů by bylo správnější označení kromlech, ale když se řekne kromlech, tak je to jen pro zasvěcené. Média to označila jako Jihočeské Stonehenge a i když to není stavba jako v Británii skutečné Stonehenge, tak jsme v názvu výraz Stonehenge ponechali. Doplnili jsme místní příslušnost a byl na světě již pět let používaný název Holašovické Stonehenge. Je to jméno, které je v povědomí lidí, každý hned přibližně ví, o co jde.

Když jste začínal, neobával jste se trochu reakcí okolí? Keltská tradice, ke které odkazujete, přece jen není na jihu Čech až tak silná…
Jednou jsem se zeptal psychotronika pana inženýra Pavla Kozáka z Českých Budějovic, který mi od začátku pomáhá, kdybych chtěl postavit kruh z kamenů, co tomu říká. Jaké asi na to budou reakce. Ale řekl mi, nebojte se toho. Uděláme to v duchu energií kamenů.
Když jsem s tím začínal, nic takového v Čechách nebylo. Ale já věřím, že ta tradice tady v kraji je, když je tu Třísov a jiné památky na Kelty. Věřím i v energii kamenů a místa. Mnoho lidí dnes třeba respektuje názor, že jsou geopatogenní zóny a naopak zase místa s pozitivní energií.

Své kameny dopravujete na dost velké vzdálenosti. Dělali to tak i Keltové dávno v minulosti?
Transportovali kameny z obrovských vzdáleností. Musel to být pro ně obrovský problém, ale přesto to nepostavili hned za rohem kamenolomu. Kvádry pro Stonehenge se lámaly v lomu vzdáleném 30 kilometrů od Stonehenge. Věděli prostě, že to energeticky správné místo pro sestavení kamenů je 
o 30 kilometrů dál, a tak je tam přepravili.

Teď chystáte velký přírůstek k dosavadním kamenům. Jak jste jej objevil?
Syn pracoval s bagrem na na louce u Studánek za Vyšším Brodem. Odstraňoval z louky kameny, aby tam mohly snáz pracovat zemědělské stroje. A jednou přijel domů a říká, tam je něco obrovského. Tam je balvan.
Byl jsem se tam pak podívat a řekl si, tohle bude chachar. Když jsme ho vykopávali, abychom ho dostali blíž k silnici, zjistili jsme, že má asi 80 tun.

Stovky Keltů k ruce nemáte, jak si poradíte s dopravou?
Bude to náročné. Už dostat kámen z louky byla dřina. Když jsme jej odkopali, myslel jsem, že bude stačit pásový bagr a pan Pavelec, na jehož pozemku kámen leží, že nám půjčí dva traktory, abychom kámen zvedli. My jsme s ním cukli asi metr. Potom jsem řekl, ne, už žádné pokusy nebudou. Objednali jsme od hasičů ze Správy železniční a dopravní cesty vyprošťovací tank T 55 a upravili jsme svah, aby k silnici klouzal, po rovině bychom ho tam vůbec dostali. Stejně to byl půldenní boj. Ještě tam byl velký pásový bagr a jeden kamion ještě musel držet tank. Tank totiž ujížděl za kamenem a kámen tam stál, ani se nehnul. Ten se bránil! Hasiči už chtěli odjet, já říkal to nejde, musíme to dokončit. Nakonec jsme balvan k silnici dotáhli.

A cesta do Holašovic?
V Českých Budějovicích je stotunový jeřáb Liebherr. Pán od jeřábu přijel k balvanu a řekl, to my nezvedneme, na to si musíte zjednat stošedesátku nebo dvoustovku (nosnost v tunách – pozn. red.). A tak musíme objednat dvoustovku.

Nakolik taková doprava vyjde?
Jen dostat kámen k silnici stálo 72 000 korun, když jsme všechno sečetli a podtrhli. Další náklady na přepravu a umístění v Holašovicích jsou zatím předmětem jednání. Kámen daruje pan Pavelec, jsme dohodnuti, že u kamene to také bude napsáno, plus tam napíšeme, kdyby nám někdo nějak hodně významně pomohl. V současné době připadají v úvahu tři sponzoři, se kterými jsme předběžně v kontaktu. Jinak jsme dosud všechno platili ze svého.

Kdy by se mohl balvan stěhovat?
Já už si žádné termíny nedávám. Myslel jsem na slunovrat, ale to se uvidí. Už předběžná příprava místa tady v Holašovicích byla náročná, a co teprve samotné stěhování. Ještě to bude spousta práce. Také nechci, aby to bylo jen obyčejné převezení kamene. Chci k tomu udělat program, vzít naše dva druidy, aby kámen doprovodili na cestě a důstojně tady kámen přivítat, ale to jsou plány, které mám zatím jen v hlavě. Zatím je balvan ještě u Studánek.