Je hlavním důvodem stávky zvýšení platů učitelů?
Bohužel i díky rychle žádaným a stručným charakteristikám důvodů stávky uváděných ve sdělovacích prostředcích je veřejnost informována o tom, že učitelé „chtějí přidat na platy“. Pro zachování objektivity bychom i tuto jednotlivost měli bez podivení akceptovat. Skutečnost je ale závažnější. Naše současná politická reprezentace se trvale zaštiťuje tím, že školství je její prioritou. Porovnáme-li toto tvrzení s jejími skutky, můžeme vážně s úspěchem pochybovat o tom, jestli správně chápe pravý význam termínu priorita.


Myslíte si, že pro vládu je školství přiorita až na „druhém“ místě?
Jak jinak lze vyložit snahu o zavedení vzdělávací reformy, když se zároveň snižují státní prostředky na její realizaci (platy zaměstnanců, učební pomůcky a učebnice, další vzdělávání učitelů, …)?

Další překvapivý moment je náhlé ukončení programu státní informační politiky ve vzdělávání. Při odpovědném zhodnocení situace se vkrádá otázka, zda v dohledné době nenastane okamžik, kdy školy začnou být „vybydlovány“.


Někdy se hovoří také o tom, že ve školství trvají některé otázky kolem zaváděné reformy.
Otázky i problémy určitě. Pokud přeskočím ty odborné profesní, tak ekonomické zajištění by bylo opět na prvním místě. Stačí jen vzít současné ceny učebnic a povinnost školy poskytnout tyto nové učebnice všem svým žákům po dobu povinné školní docházky. A to mají ještě školy odlehčeno, protože stát pracovní sešity a cvičebnice nepovažuje za učebnice a přenáší povinnost jejich pořízení na zákonného zástupce žáka. Své poznatky by také mohli přidat rodiče žáků dnešních druhých ročníků středních škol, které čeká – nečeká nová maturita (a čas velmi spěchá!).


Reforma požaduje po učitelích mnohé změnit. Nemrzí Vás, že k tomu nemají dostatečné zázemí?
Bez přehánění lze říci, že nároky na učitele dnes kladené skutečně nejsou v souladu s jeho oceněním. Dále například jen materiální podmínky reformy předpokládají větší investice. Uvažovat o tom, že po čtyřech letech má počítač ve škole „nárok“ na to být zastoupen kvalitnějším, je pouze sen. A zázemím každé profese je jistě také jasná, trvalejší a dlouhodobě realizovaná představa a vývoji oboru. Je toto možné ve školství, kde se post ministra mění tak často?


Jsou učitelé v nevýhodě proti jiným povoláním, když se jim při stávce vyčítá, že si berou děti za „rukojmí“?

Ve zjednodušeném pohledu to tak opravdu může vypadat. Ale pokud má stát velkolepé plány na změny něčeho tak zásadního jako je školská reforma, neměl by to realizovat se stále se snižujícími prostředky na její dosažení. Poslanecká sněmovna by mohla začít hledat „medvěda“, jehož porcováním by podpořila svou prioritu – školství.