Patří mezi ně i ti, kteří sem do jižních Čech přišli už v 90. letech kvůli válkám v bývalé Jugoslávii nebo v zemích Sovětského svazu.

Zítřejší Štědrý večer i další sváteční dny prožije Omar Pozderac s manželkou u přátel nebo zajdou k sousedům. Vyznáním muslimové žijí zde sedmnáct let, přes půlku doby bez dětí, které se s rodinami odstěhovaly do zahraničí. „Vánoce nejsou našimi svátky, ale když jsme se sem přistěhovali kvůli válce v Bosně, začali jsme je dodržovat a oslavovat s přáteli," říká Omar Pozderac. „Chodíme na návštěvy k přátelům a sousedům, které taky máme. Děti jsou již několik let pryč, syn se odstěhoval se svou srbskou manželkou do Ameriky, dcera, která má za muže Srba, žije zase u Bělehradu," pokračuje Omar Pozderac.

„Voláme si každou chvíli, víme o sobě, děti jsou hodné, mají se dobře, ale mají moc práce," dodává s tím, že na jejich telefonáty ze zahraničí budou netrpělivě čekat i v následujících dnech.

Ve své vlasti oslavovali spíš Nový rok

Vánoční svátky prožijí manželé Pozderacovi z bosenské Banja Luky se svými přáteli zde v Českých Budějovicích.

„Vánoce nejsou naším svátkem, ve vlasti slavíme spíš Nový rok nebo svátek bajram – konec postního měsíce ramadán," připomíná Omar Pozderac (76) muž z muslimské země, který si ale zdejších zvyklostí váží a uznává je.

„Oslavy jsou proto, aby se lidé sešli, je moc dobré, když lidé společně slaví a nehádají se," zdůrazňuje.
Poslední oslavy Nového roku prožili Pozderacovi ve svém domově v Banja Luce v roce 1992. „Než přišla ta prokletá válka, žili jsme dohromady, muslimové se Srby a Chorvaty. Můj syn si vzal Srbku, dcera Srba. Koukáme na člověka, jestli je dobrý, nebo zlý, a ne, jaké je národnosti," říká Omar Pozderac.

Doma mají s manželkou Devletou vystaveny fotografií svých dětí a vnoučat, teď o svátcích je ještě více prohlížejí a vzpomínají na své nejbližší, kteří žijí v Americe a v Srbsku. Často si volají, ale co naplat, když jsou od sebe takovou dálku a nemůžou se obejmout ani políbit.

„Dokud s námi žili děti pohromadě, cítili jsme se v Českých Budějovicích jako doma," přiznávají Pozderacovi. „Nemůžeme mít všechno, něco musí v životě chybět. Hlavně, že se naše děti mají dobře," dodávají svorně manželé.