Naučit se balancovat po palubě jedoucího autobusu s horkými nápoji, ani v sedm hodin ráno se netvářit kysele a být připravena na rozmanité požadavky i stížnosti cestujících. To vše obnáší práce pětadvacetileté Markéty Hrmové, která je stevardkou v autobusu společnosti Student Agency.

„Studovala jsem cestovní ruch a sháněla nějakou brigádu při škole. V cestovní kanceláři mě to nějak neuspokojovalo a pak jsem úplnou náhodou narazila na internetové stránky společnosti Student Agency, která hledala stevardku na linku Praha – Český Krumlov,“ popisuje Hrmová. Ačkoli jejím domovem je Praha, v Českých Budějovicích studovala, má zde řadu známých a proto pro ni byla nabízená linka ideální.

Ihned ji zaujalo, že v práci potkává spoustu nových a velmi rozdílných lidí. Každý den je tak jiný, i když stevardka jezdí na stejných linkách. „Je to pro mě mnohem lepší než sedět od osmi do pěti v kanceláři a vídat neustále ty samé tváře,“ říká. Dodává, že stejná linka má tu výhodu, že už velmi dobře zná cestu, ví, kde je nebezpečný výmol a kde se často tvoří kolony a může před tím varovat i cestující.

Práce Markéty Hrmové začíná již u rezervačního systému a odbavení cestujících. Místenky se prodávají prostřednictvím internetu i sms, stevardka proto musí být ve střehu. Pokud se objeví problém, je třeba jej rychle vyřešit. „Někdy z toho mám velkou hlavu, ale snažím se být vstřícná a zároveň pozorná,“ dodává.

Udržet balanc

Poté, co se autobus rozjede, začne stevardka nabízet nápoje, denní tisk a plní další drobná přání cestujících. Co se týče fyzických schopností bylo nejnáročnějším úkolem naučit se balancovat v autobuse s horkými nápoji. „Ze začátku to bylo těžké, ale teď už poznám, kdy řidič brzdí a zapírám se nohama a chytám sedadel. Naštěstí se mi ještě nestalo, že bych polila cestujícího,“ komentuje.

Práce však není podle Hrmové fyzicky náročná, nejdůležitější je tu umění komunikace s lidmi. „Nejčastěji řešíme kolony. Chápu, že lidé spěchají do práce nebo do školy, ale to je něco, co nemůžeme ovlivnit,“ upozorňuje.

V cílové stanici musí Hrmová autobus uklidit a připravit na další cestu. Češi podle ní velcí bordeláři nejsou, ale samozřejmě papírky od sušenek, drobky a jiné odpadky tu vždy nějaké najde. Pokud má poté ještě chvilku času, vydá se pro něco k jídlu. Přiznává, že sice zastavuje v několika městěch, ale raději tam odpočívá a tak nikde nebyla dál než v nádražní hale.

Stevardka je v českém autobuse něco poměrně neobvyklého. „Hlavně starší lidi to často velmi překvapí. Ti pak většinou při odchodu i poděkují a řeknou, že se jim to moc líbilo. To mě vždy moc potěší,“ popisuje Hrmová.

U práce průvodce autobusové linky hodlá Hrmová zůstat i v budoucnu a jednou by ráda vyrazila i na zahraniční spoje. „Zatím mě to stále baví. Až mě to bavit nebude, tak se přestanu usmívat a to pak bude signál, že mám s touhle prací skončit. Člověk se totiž na cestující nemůže tvářit kysele,“ uzavírá.