„Pane prezidente… Již jsem si zvykla, že pohrdáte intelektuálními elitami našeho národa, jeho špičky nazýváte potentáty, odmítáte jmenovat profesory, ale zdá se mi, že v tuto chvíli již Vaše kroky překračují všechny meze nejen slušného chování,“ píše ve svém dopise.

Co vás k napsání dopisu vedlo? Celé Strakonice vás znají jako mírnou ženu, skvělou profesorku a nadšenou sbormistryni.

Marcela Miková: Ani nevím, bylo toho hodně. Už dříve jsem chtěla psát dopis premiéru Babišovi ohledně očkování a výměn ministrů. Ale pak jsem slyšela pana prezidenta, který skvělé vědce a odborníky nazývá potentáty, úkoluje UK zbytečnou analýzou vakcíny Sputnik V a mnoho dalších věcí. A tak jsem v neděli večer napsala dopis.

Jen tak?

Ano. Manžel se mne ptal, zda jdu ještě dělat něco do školy. Já mu řekla: Ne, jdu psát dopis na Hrad prezidentu Zemanovi.

Váš dopis je velmi přímý, důrazný, ale přes jasnou kritiku Miloše Zemana a jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka se vyznačuje obrovskou slušností, kterou jistě každý rozumný člověk ocení. Byl to váš plán?

Víte, že ne? Byla jsem tak plná pocitu, že musím něco udělat, že jsem to napsala na první dobrou. Ale jinak jsem spíše zbabělá (smích). Neporušuji nařízení, nevystupuji proti zákazům. Snažím se respektovat daný řád. Ale pokud prezident republiky uráží všechny lidi kolem sebe, vyjadřuje se vulgárně a posměšně o těch, kteří něco dokázali a nazývá je zrádci, nemohla jsem mlčet.

Očekáváte odpověď z Hradu?

To nevím. Takových dopisů asi dostávají víc. Jen doufám, že kdyby měl můj dopis špatné následky, tak se mne někdo zastane (smích).

Hrad se zatím neozval, ale lidé na sociálních sítích, kam jste dopis umístila, ano. Čekala jste tak silné reakce?

Vůbec ne. Navíc na fB ani moc nechodím, tohle byla výjimka. Vůbec jsem netušila, že získám tolik kladné pozornosti. Moc za ni děkuji.

Co budete dělat dál?

To, co doteď. Normálně žít a pracovat.

Celé znění dopisu strakonické profesorky prezidentu republiky:
Kancelář prezidenta republiky, Hrad I. nádvoří č.p.1, Hradčany 119 08 Praha 1
Strakonice, 13.4.2021

Pane prezidente, v posledních dnech se stále větším zděšením sleduji Vaše kroky v domácí i zahraniční politice. Nemohu pochopit, že ten charismatický muž, který má nemalou zásluhu na našem odpoutání se od bývalého Sovětského svazu v roce 1989 se rozhodl, že nás do područí Ruska vrátí zpět. Stále si říkám, co za tím musí být, jaké zájmy Vašich poradců jsou ve hře, že jste ochoten obětovat celý národ, jeho bezpečnost, suverenitu, sebevědomí za spolupráci se zemí, která je bezpečnostní hrozbou pro celý svět.

Již jsem si zvykla, že pohrdáte intelektuálními elitami našeho národa, jeho špičky nazýváte potentáty, odmítáte jmenovat profesory, ale zdá se mi, že v tuto chvíli již Vaše kroky překračují všechny meze nejen slušného chování.

Vím, že tento dopis pro Vás bude jen bzučením mouchy kolem Vašich uší, ale já mám pocit, že když neudělám vůbec nic, budu si to do konce života vyčítat. Musím Vám aspoň tímto způsobem dát najevo, že Velice lituji toho, co se v tuto chvíli v naší zemi Vaším přičiněním děje.

Každý den učím svoje studenty tomu, že mají být poctiví, učit se kriticky myslet, nebát se udělat chybu, ale poučit se z ní, ke svému okolí se chovat laskavě a být si vědomi toho, že nikdy nenastane chvíle, kdy by si mohli říct, že už umí a vědí všechno. A je asi symbolické, že Vy jste si za tiskového mluvčího vybral muže, který kdysi patřil k mým nejméně bystrým studentům.
Pane prezidente, prosím Vás, když už jste se rozhodl, že nám nebudete nijak prospívat, aspoň prosím tolik neškoďte.

Mgr. Marcela Miková, středoškolská učitelka, Strakonice