Jak úvodem přiblížila mluvčí pluku Jana Samcová, Vojákem na zkoušku se mohl stát každý, kdo má vážný zájem o zaměstnání u Armády ČR, či doplnění řad aktivních záloh. Účelem vojenského workshopu je během jednoho dne představit účastníkům činnost armády a podpořit tak nábor.
„Zájemce jsme rozdělili do čtyř družstev, ti prochází šesti stanovišti, kde plní po dobu hodiny různé úkoly. Letos akci pořádáme popáté a vybrali jsme pouze vážné zájemce, kteří se předem registrovali na rekrutačním pracovišti,“ vysvětlila s tím, že dříve kurz absolvovalo mnoho lidí, ale považovali ho pouze za jednorázové dobrodružství.
Téměř dvacítka lidí si tak na místě vyzkoušela bojové drily, vojenské umění sebeobrany Musado, zdravotní přípravu a první pomoc v bojových podmínkách. Mimo jiné si mohli zařídit bojové pásové vozidlo, ovládat jeřáb sloužící k nabíjení odpalovacího zařízení raketami, seznámili se s radiolokátorem, protiletadlovými komplety RBS 70 a S2M sloužícími k zneškodnění nepřátelských vzdušných cílů a prohlédli si i statickou ukázku vojenských vozidel.
Personální naplněnost útvaru činí 67 procent, v případně jednotky aktivní zálohy jde pouze o 22 procent. „To je z důvodu, že aktivní záložáci u nás nemají dlouhou tradici, fungují teprve pátým rokem,“ uvedla Samcová.
Pásový terénní vůz na přepravu raket
Řidič četař Jonáš Nesveda představil účastníkům odpalovací zařízení systému 2K12 Kub. „Jedná se o pozemní samohybnou mašinu, která přepravuje rakety na určité místo, z tohoto zařízení se potom odpalují za pomocí lokátoru, který je navádí směrem k danému cíli,“ popsal Nesveda.
Obsluha musí umět podle jeho slov navíc manipulovat s turbínou, která vytváří elektrický pohon pro nástavbu. „Maximální rychlost je 45 kilometrů v hodině, zvládne to složitý terén, dvanáctistupňový náklon, má to metrovou brodivost, která je limitována umístěním výfuku,“ dodal řidič pásového stroje s tím, že lze jezdit i při uzavřené kabině za pomocí infravidění. „Jezdí se se zavřeným průčelím, které je neprůstřelné, nebo za pomocí periskopů,“ zmínil Jonáš Nesveda.
Vojákem na zkoušku se stal i Josef Kazda, který by rád nastoupil do jednotky aktivní zálohy. „Pocházím z Klatovska, mám to kousek. Bavily mě vojenské drily i Musado,“ poznamenal.
Ve zdravotní přípravě si zkusil ošetřit různá zranění. „Šlo o zaškrcení krvácivé rány na končetinách a také stažení zraněného vojáka do zákrytu, také jsme si opakovali klasickou první pomoc, kontrolu dýchání a ošetření zranění hrudníku,“ podotkl Josef Kazda.
Speciální stanoviště k řízení palby
Uvnitř maskovaného automobilu, z kterého ční dlouhé antény, se skrývá specializované mobilní stanoviště vybavené elektronickými systémy pro příjem, vyhodnocování a distribuci informací ze vzduchu. Jak vysvětlil starší specialista praporčík Lukáš Kovanda, tento systém vyvinula a zmodernizovala firma Retia a má dosah až 200 kilometrů. „Slouží k řízení palby, pod něj se podvěsí prvky jako RB70, nebo 2K12 Kub, či revizor RVR. Na monitoru lze pozorovat skutečná dopravní letadla,“ naznačil.
V reálné situaci útoku se postupuje podle instrukcí a vyhodnocuje se, který ze vzdušných cílů se chová jako nepřátelský. „Zachytává objekty z radaru podle rychlosti a směru pohybu, na základě toho se pozná, i o jaké se jedná letadlo,“ řekl Kovanda.
Ostré střelby v Boleticích
Pestrý kolorit činností doplnila také praktická cvičení na simulátorech. „Jednalo se protiletadlové komplety RBS 70 a S2M sloužící k zneškodnění nepřátelských vzdušných cílů,“ osvětlila mluvčí pluku Jana Samcová.
Na trenažéru RBS 70 vojáci podle četaře Radka Krákory trénují odstřelování vzdušných cílů, letadel i vrtulníků. „Každý z operátorů by měl během roku zachytit a odstřelit v rámci tréninku zhruba tisíc cílů,“ konstatoval.
Vojáci cvičení speciálně na tuto činnost na trenažéru tráví desítky a desítky hodin, aby se zdokonalovali. „Ostré střelby potom trénujeme ve vojenských újezdech Boletice, nebo na Doupov,“ upřesnil s tím, že k tréninku slouží střelcům modely letadel o velikosti dvou a půl metru na vzdálenost od tří do osmi kilometrů.
Sestřelí i dron
RBS družstvo čítá sedm lidí s řidičem a starším operátorem, který je ve spojení s terminálem palebného prvku. Vždy tři vojáci z družstva ovládají techniku v terénu. „Jeden přenáší stojan, druhý zaměřovač, a třetí nabíječ, nese dvě rakety v raketnici, samotné poskládání kompletu trvá několik minut,“ popsal četař s tím, že rakety mají dostřel pět kilometrů do výšky a osm do dálky.
„Lze sestřelit i bezpilotní prostředky malé velikosti, jako jsou drony,“ prozradil závěrem Radek Krákora.
Vojenské drily
Během hodinové simulace vojenských drilů, měl tým ve vymezené lokalitě monitorovat prostor. Vyhledával nepřátelské hlídky, o dalších úkolech rozhodoval velitel podle situace. Ve členitém terénu na cestě, lese i poli si civilisté vybaveni maketami samopalů zkoušeli různé bojové formace. Každý účastník si hlídal svůj palebný prostor, navzájem se kryli při přesunech. Nechyběla ani cvičná střelba od potencionálního útočníka. Z okolí se ozývala hlasitá hlášení: „Kontakt 9. hodina, směrem jeden střelec. Družstvo přesun na 9. hodinu k boji. Jdu, kryju!“