Více než 200 koleček zatančili v sobotu svobodní mládenci před domy v Ločenicích. Konala se zde totiž tradiční masopustní koleda. Do ulic tak vyšli hejtman, rychtář, tancmajstři, střapatí i dělostřelci. Ločeničtí jsou navíc pravověrní patrioti, na svou tradici nedají dopustit a ve vsi není nikdo, koho by se nedotkla.

Celé procesí, které tvoří devět koledníků, matka koledy v pestrobarevném oděvu, tři střapatí a muzikanti, vyráží na cestu již před osmou hodinou ranní. Ačkoli mrzne a sněží, doprovázejí jej mladí i staří. „Je skvělé, že se tady taková tradice dodržuje, chodíme se dívat každý rok. Až dorazí k nám, máme pro ně připraveno uzené maso a rum, aby se zahřáli a posilnili,“ říká rodilá obyvatelka Ločenic Marcela Pelechová.

Ločenická koleda má dlouhou tradici, i když byla na několik let přerušena. „První zmínka o tom, že se tady koledovalo, je z roku 1895,“ připomíná Jaroslava Šimková, organizátorka masopustu. Koledovat se přestalo za komunistického režimu zhruba na 15 let. Tradici se podařilo obnovit v roce 1992. Od té doby stojí v jejím čele právě Šimková. „Jedeme ve starých kolejích, dodržujeme všechny zvyky, které zavedli naši předci. Můj otec mě v tom vyškolil, pak bohužel zemřel a zbylo to na mě,“ popisuje.

Masopust má přesně daná pravidla, každý účastník zase svou funkci. Průvod vede vesnicí matka koledy. Za ní kráčí první z koledníků, hejtman. Jeho role je obtížná hlavně proto, že musí u každého domu sundat z hlavy těžký klobouk, oznámit, u koho se koleduje, a klobouk zase jedním tahem nandat zpátky. Pak společně s ostatními udělá kolečko pro každého pána v domě. Místní hejtman Marcel Paderta je však už velmi zkušený. „Dělám to 15 let. Zatím to příliš těžké není, hlava mě bude bolet až večer, i když to asi nebude jen od těžkého klobouku,“ komentuje s úsměvem.

Rodinné dědictví

Pro většina koledníků i dalších členů masopustního procesí je jejich funkce rodinným dědictvím. Platí to například o Ladislavu Šachtovi, který vystupuje jako konšel s flintou. „Konšel je koledník, který má na starost ochranu průvodu. Dělal to už táta a i já to chci jednou předat,“ říká.

Den je obzvláště náročný pro Jaroslava Tibitanzla, který mezi koledníky zastává funkci tancmajstra. Po absolvování koleček u všech domů ve vesnici jej tedy čeká další pohyb při večerním věnečku. „Musím vyvést všechny svobodné i vdané ženy,“ vysvětluje svůj úkol. Tancmajstrem je již desetým rokem a vždy se na to připravuje alespoň měsíc předem. „Musím být ve formě, ale k ránu stejně vždycky bolí nohy,“ dodává s úsměvem.

Masopustní veselí si velmi užívají střapatí v pestrobarevných oblecích. Ti doprovázejí koledníky a mají vše povoleno. Když například hospodář nechá otevřený dům, mohou mu jej prolézt a cokoli sebrat. „Jednou jsme vzali bývalému starostovi oběd a musel zaplatit, aby ho dostal zpátky,“ vzpomíná Jaroslav Bína, nynější místostarosta.

Každou chvilku na sebe také hlasitě upozornují dělostřelci. „To je ta nejlepší funkce,“ říká nadšeně jeden z nich František Šmidtmajer těsně předtím než odtlačí malé dělo před obecní úřad.

Během dopoledne dostávají koledníci alkoholické nápoje různých barev i chutí, k tomu přikusují koblihy nebo maso, u květinářky Marty Říhové na ně čeká dokonce guláš.

Celý průvod stále bedlivě sleduje Jaroslava Šimková. Kontroluje, aby členové měli v pořádku oblečení i přesně dodržovali jednotlivé zvyklosti. „V koledě se toho spojuje spousta. Symbolizuje křížovou cestu, ale zahrnuje i některé pohanské zvyky a odráží se v ní specifické rysy konkrétní vesnice,“ vysvětluje Šimková. Ločeničtí koledníci proto například nosí vysoké boty, které odkazují na to, že tu žilo mnoho bohatých sedláků.

Oděv koledníků letos ozdobily zcela nové šerpy. Organizátoři je zakoupili u příležitosti 650. výročí obce. Velká oslava se sice chystá až na červenec, ale již nyní na ni místní upozorňují. Pro obyvatele je to velká událost, na svou obec jsou hrdí a doufají, že i v dalších letech se Ločenicím povede alespoň tak dobře jako dosud.

„Ločenice byly vždy velmi bohaté nejen finančně, ale i duchem. Sedláci se zajímali také o kulturu, součástí života obce bylo divadlo a spolky. Také tady žila první žena, která vlastnila automobilovou dopravu, takže Ločeničtí byli velmi pokrokoví. A já myslím, že v tom duchu stále pokračujeme,“ uzavírá starostka Miluše Kleinová.