Václavu Papáčkovi z Kališť u Českých Budějovic se to nejen povedlo, ale navíc v tomto směru získává i mezinárodní úspěch.


Před několika dny si totiž přivezl z Mistrovství Evropy ve westernovém střílení konaném v italském Mazzanu první místo. Ovšem toto ocenění není zdaleka první vítěznou trofejí, kterou svým střeleckým uměním ukořistil jak na mistrovstvích republiky, tak v evropském měřítku.


V přehlídce úspěchů zatím chybí vavříny ze světového měření sil ze zámoří, ne ovšem proto, že by na tomto kolbišti téměř dvoumetrový střelec z jižních Čech neuspěl, ale protože zatím jeho připravovaný odjezd do kolébky této sportovně-historické disciplíny již dvakrát ztroskotal na praktických detailech. Nicméně do svých plánů v nejbližších letech tuto cestu zahrnuje.


„Někdy v roce 1999 jsem se zašel podívat na střelnici v Lišově a westernové střílení mě hned chytlo natolik, že jsem se jím začal systematicky zabývat. O rok později jsem si pořídil zbrojní pas, koupil perkusní revolver, později pak další zbraně nutné pro jednotlivé kategorie střelby, stal jsem se členem Sportovně střeleckého klubu v Lišově, Asociace westernových střelců ČR a také mezinárodní asociace,“ vzpomíná na své začátky třiačtyřicetiletý Václav Papáček, jinak v civilu řidič firmy Zapa.

Provoz koníčka je nákladný

Westernové střílení je postaveno na historických zbraních z časů Divokého západu, jako jsou například jednočinné revolvery, pákové opakovačky či brokovnice. Autentické zbraně z této doby jsou však jednak těžko dostupné a jednak jako historické relikvie velice drahé, takže většina střelců používá otestované repliky.


Ovšem i tak je provozování střeleckého koníčka dostatečně nákladné. Pomineme-li pořizovací hodnoty zbraní a stylového oblečení, musíme počítat s investicemi do nábojů, do cestovného na akce a závody, pobytové výdaje a v neposlední řadě i s částkou za startovné. Nemluvě o investicích časových. Vítězství i na mezinárodní úrovni však není provázeno žádnou finanční dotací, pouze symbolickou cenou, kterou nyní v Itálii, kde se účastnilo okolo dvou stovek střelců ze 16 zemí Evropy i z US, představovala krásná kovová tepaná spona na pásek.


„Trénuji dvakrát měsíčně na domovské střelnici v lišovském Zapadlém údolí, a to spolkne zhruba dvě stě padesát nábojů, jinak trénuji nasucho a cvičím tak rychlost pohybů a pohotovost. Westernové střílení ovšem vyžaduje i přemýšlivost a rychlé rozhodování. Patrony si většinou přebíjím sám, čímž poněkud ušetřím. Obětoval jsem pro to i kouření. Naštěstí má ale rodina pro mého koníčka pochopení,“ konstatuje střelec, který se v těchto kruzích honosí přezdívkou Elise Horn. Přezdívka je totiž další nezbytností pro členství společenství.

Vyčnívá výškou i úspěchy

Laik se možná podiví, kolik akcí s westernovým střílením se koná v průběhu roku, třeba jen ve westernových městečkách, která u nás rostou jako houby po dešti. Poměrně dost je i kvalitních závodů, které jsou pokaždé jiné – ať už v uskupení disciplín, velikostech terčů, střeleckých vzdálenostech od nich či v účasti střelců.


Tahle velká mezinárodní rodina se navzájem zná a vědí i o svých kvalitách. Václav z nich vyčnívá nejen svou výškou a postavou, ale také dosaženými úspěchy – od roku 2003 získal již v mistrovství republiky jedno první a tři druhá místa, v evropském klání včetně onoho letošního pak obsadil první stupínek vítězů již dvakrát.


V současnosti se těší na závody v Opařanech, na westernovou Mikulášskou v Lišově a připravuje se na evropské mistrovství, které by se příští rok mělo odehrávat na Slovensku nebo v Chorvatsku. Ono to totiž není jen o přesné mušce, ale také o štěstí – historické zbraně jsou občas i vrtkavé…