„Počátkem září se konalo v italském Turíně mistrovství světa ve výkonu psů všech plemen,“ říká policista, který odjel reprezentovat republiku se svým psem, nositelem důstojného jména Lord z Lipin.

Nachlup stejný výsledek


Mistrovství se zúčastnilo 108 závodníků z 29 zemí. „Soutěžili jsme ve třech disciplínách, kterými byly stopa, poslušnost a obrana. Soutěžili jsme hned první den, měl jsem číslo dvě, což byla trošku nevýhoda. Rozhodčí totiž zpočátku šetří body, ale nemyslím, že by mi nějaký ubrali. V disciplíně poslušnost jsme získali 90 bodů, v obraně 96 a ve stopě 99 bodů. Byla to druhá nejlepší stopa na mistrovství.“


Český policista a německý ovčák získali celkem 285 bodů, stejně jako americký vítěz Ivan Balabanov. „Při rovnosti bodů rozhoduje lepší výsledek z disciplíny obrana a tam měl Američan o bod víc než my. Světové mistrovství je ale také o štěstí,“ říká muž, který poprvé reprezentoval republiku roku 1997 ve Švýcarsku. Tehdy skončil sedmý se psem, který se jmenoval Grim z Pohraniční stráže, mimochodem dědečkem letošního vicemistra Lorda z Lipin.


Pejša přiznává, že se dostal k policii kvůli psům. „Pocházím z Milevska, kde jsem chodil na cvičák už od deseti let. Měl jsem tenkrát fenu bez průkazu původu. V roce 1985 jsem ale už měl prvního německého ovčáka s průkazem a čtyřikrát jsem se s ním probojoval na mistrovství republiky mládeže. Jednou jsem byl druhý.“


Počátkem 90. let odešel Pejša na vojnu. Kam jinam než k pohraniční stráži. „Působil jsem na poddůstojnické škole psovodů v Libějovicích. Když u pohraniční policie končili záklaďáci, zůstal jsem na chovné stanici jako civilní zaměstnanec a pracoval zde deset let. Od roku 2003 jsem policistou skupiny služební kynologie jihočeské krajské správy v Lišově. Kdybych se nezajímal o kynologii, policistou bych se nestal,“ dodává.


U policie má teď na starosti čtyři služební psy. „Nejstarší je devítiletý Hanto, který se specializuje na vyhledávání drog. Další je Agar, který vyhledává výbušniny. Dva psy teprve připravuji. Pes jménem Quell bude také hledat drogy, Inkvizitor zase hořlaviny.“ Se svými služebními psy chodí Pejša do terénu, tento týden se blýskl jeho chlupatý čtyřnohý přítel nálezem drog. Služební psi vydrží v kondici do osmi desíti let. „Potom si je psovodi berou domů jako hlídače na zahradu,“ prozrazuje Pejša osud čtyřnohých důchodců. „Pokud ale odejde dřív psovod, tak vycvičený pes si bez problémů zvykne na nového pána během několika týdnů.“


Pejšův život se točí kolem psů. „Vzhledem k tomu, že v zaměstnání mám čtyři psy a doma ještě další, jiné koníčky už nestíhám.“ Jeho manželka má naštěstí pro svého psovoda pochopení. „Přes psy jsme se poznali,“ směje se Pejša. „Myslím si, že je poměrně zkušená pejskařka a vzájemně se doplňujeme. Manželka s mým bývalým psem úspěšně soutěžila i na mistrovství republiky. Když jsem s Lordem z Lipin vyhrál, skončila o jediný bod čtvrtá.“

Kynologické manželství

Manželství dvou dlouholetých kynologů je však přece jenom trochu odlišné od těch většinových.


„Hádáme se o úplně jiných věcech než jiné rodiny. Třeba jestli ta stopa byla špatně našlapaná,“ směje se Martin Pejša. Rodina bydlí v Novosedlích nad Nežárkou u Třeboně v domku s velkou zahradou.


Pětatřicetiletý policista Martin Pejša si práci s chlupatými kolegy pochvaluje. „Samozřejmě ale, že je odlišná od jiné, vždyť je to práce s živým zvířetem,“ říká.


„Protože se zabývám kynologií od dětství, jsem moc rád, že se mi stal koníček profesí,“ dodává spokojeně.
Jeho služební i soukromí psi si zřejmě myslí totéž.