Na výstavě je k vidění také uniforma dobrovolných hasičů. Druhá světová válka totiž ovlivnila každodenní život ve vesnici. „V roce 1938 u nás vznikl spolek dobrovolných hasičů. Než začal řádně fungovat, tak přišla válka. Velkou slávu, tedy svěcení stříkačky, si hasiči udělali až po válce v roce 1946. Čekali, až bude jiná doba," vypráví Viktor Toms.

O tom, jak měnila život ve vsi válka, svědčí i záznamy ze školní kroniky. „Při sběru šípku nalezli hoši z druhé třídy poblíže železniční trati odjištěný granát. Nález byl ihned nahlášen vojenské hlídce," čte z vystavených stránek kroniky Viktor Toms.

Na výstavě nechybí ani zmínky o pozorovatelně na nedalekém kopci Čihadlo. „Byla to jedna z šestadvaceti hlásek na Českobudějovicku. Z nich se sledovaly přílety nepřátelských letadel," vysvětluje chotýčanský kronikář. Ve vitríně nechybí ani zbytek jedné z leteckých pum, které dopadly do údolí nedaleko Chotýčan. „Piloti, kteří se vraceli, když na ně třeba zaútočil někdo jiný, odhazovali bomby do neobydlených oblastí. Snažili se prostě odlehčit letadlu, aby měli šanci se vrátit," popisuje Viktor Toms. V okolí vesnice se pak používaly výstražné cedule, které informovaly o tom, že v místě může být nevybuchlá munice.

Hned vedle zbytků vybuchlé pumy leží na výstavě i různé náboje. „Odborníci umí určit i to, čí munice byla, tedy jaké armády. Lidé, kteří tomu rozumí, to dokáží rozeznat. Třeba pro mě jsou to prostě náboje," směje se Viktor Toms. Na výstavě nechybí ale ani různé součásti výstroje vojáků. „Tohle jsou třeba ruské jídelní misky, které si vojáci upravili jako svítilny," ukazuje zdeformované hliníkové misky kronikář.

Slavnostní průvod, kterým Chotýčanští po válce vítali nový zvon do místní kaple.

Kvůli válce přišla místní kaplička o svůj zvon. „Dorazil příkaz a zvony se odvážely, aby je roztavili. To víte, jak válka stále pokračovala, byla nouze o materiál pro výrobu zbraní i munice," dodává místní kronikář.

Po válce dostala chotýčanská kaple nový zvon. „Složili se na něj obyvatelé obce, každý, kdo mohl, tak přispěl," ukazuje Viktor Toms dlouhý seznam všech přispěvatelů z Chotýčan. Nový zvon také Chotýčanští po válce s chutí oslavili. „Byla to velká událost, se zvonem šel průvod, i já v něm byla," vzpomíná pamětnice těchto událostí Božena Procházková. „Podobně velkou slavností bylo i svěcení hasičské stříkačky. Všichni se radovali, že už je válka pryč, mohlo se slavit. Vesnicí šel velký průvod," dodává. Její rodina si navíc i v době války vedla vlastní kroniku, která existuje dodnes. A zápisy v ní také přibývají, nyní už rukou Boženy Procházkové.

Poslední dopis napsal před popravouVýstava v chotýčanské knihovně ukazuje nejen kroniky a záznamy o životě v obci v době druhé světové války. Jednou z připomínek té doby je i příběh Františka Hosnedla a jeho manželky ze Ševětína. On pracoval v době války u finanční stráže. Dostal se do problémů a čekala jej poprava. Zachoval se dopis, který těsně před svou popravou poslal své rodině. Doprovází ho i fotografie Františka Hosnedla s manželkou.
Dopis je datován 10. srpna 1944.

Milované mé dušičky!
Aničko + maminky!
Zaslal jsem Vám svůj dopis dne 20. 7. t. r. v předtuše snad svého konce. Má předtucha se vyplnila dnes v půl páté a já píši poslední dopis svůj Vám. Broučku můj, maminky, sourozenci a příbuzní, buďte stateční, tak jako já! Přijměte mé poslední řádky, můj srdečný pozdrav, poslední vzpomínku, prosbu za odpuštění všeho, čeho jsem se proti Vám komu zlého dopustil a čím se proti Vám dopustil svých poklesků. Já odcházím z tohoto světa s Pánem Bohem usmířen a s Vámi všemi. Buďte hodně zdrávi, spokojeni, šťastni a jděte odhodlaně a statečně v nový život! Bude Vám všem dobře, budete spokojeni, Broučku můj milý, líbám Tě, neplač, přej mi pokoje a svůj život si uprav. Jsi rozumná a statečná, byla jsi mou dobrou duší, mým světem, opouštím Tě, ale na věčnosti se za tebe budu přimlouvati. Aničko milá, můj pohřeb bude stát asi 500 korun, tuto částku musíš poslati, chceš-li mé věci všechny po mně zpět, což jistě učiníš. Mé všechno jest tvé, vše si sama uspořádej a vše si ponech. Ty jsi rozumná, líbám tě na ruce za vše a tisknu na srdce své dvě hodiny před smrtí. Pro mě netruchli, nermuť se, ať si neublížíš, a za mě se modlete. Buďte s Pánem Bohem! Žijte svorně, šťastně a spokojeně, s Pánem Bohem Vás líbá a přeje Vám vše nejlepší od Boha Váš Fanouš.
Všem, všem pozdrav můj poslední!