Zítra to bude už 22 let od začátku konce komunistického režimu v naší zemi. Ještě o 50 let více to bude od doby, kdy jako odplatu za studentské demonstrace proti okupaci uzavřeli nacisté české vysoké školy a dokonce devět studentů popravili.

Co tyto události znamenají pro dnešní mládež, co se jim vybaví, když se řekne 17. listopad? Co by je donutilo, aby opět vyrazili do ulic „cinkat klíči“ a demonstrovat? Na to se Deník zeptal studentů v 5. N českobudějovického Biskupského gymnázia J. N. Neumanna. Maturita je čeká v roce 2013, a tak jsou nyní ve stejném věku jako někteří účastníci sametové revoluce. V podstatě celá třída si spojuje zítřejší významný den se sametovou revolucí a koncem komunistického režimu, velká část dotázaných však uvedla, že to v nich nevyvolává silné pocity, jelikož tu dobu nezažili. Mnoho studentů je tak také rádo, že si může užít den volna a nemusí do školy.

Vzpomínka na Jana Opletala a popravy

Skoro nikdo například neuvedl, že se 17. listopad slaví jako Mezinárodní den studentstva. V odpovědích pak výjimečně padlo i jméno Jana Opletala, studenta medicíny, který byl v roce 1939 smrtelně zraněn při demonstracích k výročí vzniku Československé republiky, což při jeho pohřbu přerostlo v další demonstrace proti okupaci a následně k již zmíněnému zavírání vysokých škol, popravám a posíláním studentů do koncentračního tábora.

Na co jsme se ptali

1. Co pro vás znamená datum 17. listopad? Co se vám vybaví v mysli?
2. Co by se muselo stát, abyste vyrazili do ulic demonstrovat (cinkat klíči)?

Jaké tedy byly odpovědi studentů? Zde jsou některé 
z nich.

Markéta Koudelková – 1. Začala sametová revoluce. Studenti v Praze vedli pokojný protest, kterým si připomínali nacistický zásah na vysoké školy, byly napadeni a rozehnáni příslušníky VB na Národní třídě. 2. Myslím, že bychom protestovali, kdyby naše vláda začala být totalitním režimem, nebo by nás (ČR) chtěl někdo napadnout.

Jan Kadlec – 1. Vytanou mi na mysli touha po svobodě, potřeba oproštění od totality, vidina lepších nadějí do budoucnosti, nutnost změny, sametová revoluce. 2. Nástup totality, další Dobešova šílenost, válka, jiné závažné politické rozhodnutí neschválené lidem.

Barbora Brůžková – 1. Myslím si, že tato událost má význam spíše pro naše rodiče, to jest generace 60. a 70. let. Za jejich mládí padl komunismus, na nás to sice má vliv, ale ne tak přímý jako na naše rodiče. Pro mě je to samozřejmost, že komunismus už není, nepřemýšlím nad tím, co bylo. Už jsem se narodila do demokratické ČR. 2. Asi by mě donutil fakt, že se komunisté opět dostali k moci, jinak nevím žádný další důvod. Vlastně jedna věc mě napadá, možná bych zvonila klíči kvůli státním maturitám.

Šárka Batystová – 1. Svíčková mše – pomíjivý pocit svobody, kterou za nás vybojovali rodiče. 2. Kdyby mi chtěl někdo vzít svobodu – můj vlastní názor. Kdyby někdo ohrožoval moji rodinu, pak je vyjít do ulic to nejmenší.

Štefan Geeshta – 1. Hlavně vzpomenutí na to, že by to tu mohlo být i horší. 2. Dostat za to zaplaceno. Za vidinou lepší budoucnosti. Hodně se nudit.

Jan Reindl – 1. Vytane mi na mysli sametová revoluce. 17. 11. lze také definovat jako začátek něčeho nového a konec něčeho starého. 2. Myslím, že by se k moci musel dostat nějaký špatný režim, ale já osobně musím říct, že bych šel klidně ven s klíči (chrastit) i teď, ale myslím si, že by to nemělo smysl.

Pavel Kasal – 1. Den sametové revoluce – den získání svobody a svržení komunistické totality/diktatury. 2. Veliké omezení svobody.

Eva Procházková – 1. Osvobození našeho státu od komunistického režimu, ale je pravda, že nejsem minulým režimem poznamenaná, takže nějaké velké pocity to ve mně nevyvolává. A možná je to škoda, protože bych možná neměla tolik výhrad k dnešnímu světu. 2. Hm…jelikož se vcelku ráda bouřím a snažím se i teď dělat něco k tomu, abych se mohla zapojit do „fungování“ světa (Pražský studentský summit, Amnesty International atd.), tak bych se určitě ráda připojila. Konkrétně by to mohl způsobit například boj proti vzrůstajícímu rasismu.

Anežka – 1. 17. listopad ve mně evokuje veskrze pozitivní pocity, že my, jako docela pasivní národ, jsme byli schopni se vzmužit a postavit jako jedno těleso. To se dnes bohužel děje jen za okolností nějakého sportovního utkání. 2. Teď si nedokážu představit, že by taková situace nastala, ale muselo by to být asi něco závažného, jako vážné porušování lidských práv.