VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Studenti si sami píší hry, ale v divadle i uklízejí a malují

České Budějovice - Sami si píšou hry a promítají do nich svůj osobitý smysl pro humor, pořádají kreativní dílny, starají se o kostýmy, techniku, ale i tak prozaické věci, jako je úklid nebo malování. Pouze studenti vedou Studentské universitní divadlo neboli SUD v Českých Budějovicích. Mnozí se s ním ale těžko loučí, a tak zůstávají 
i po dokončení vysoké školy.

18.2.2015
SDÍLEJ:

SUD je vžitá zkratka pro Studentské universitní divadlo, které funguje od roku 2002 v Českých Budějovicích. Spolek hraje autorská představení, pořádá kroužky a dílny nebo promítá filmy.Foto: archiv SUDu

SUD založili na konci roku 2002 studenti Pedagogické 
a Teologické fakulty Jihočeské univerzity díky iniciativě pedagogů Jiřího Šestáka a Jana Samohýla. „Oni zjistili, že v Hroznové ulici nad kavárnou je zajímavý nevyužitý prostor a chtěli ho nějak oživit. A protože měli na fakultách kreativní studenty, rozhodli se tu zřídit divadlo. Od té doby SUD funguje a je unikátní tím, že jej vždycky vedli sami studenti," vysvětluje nynější předsedkyně Magdaléna Křepelová.

V současné době má SUD kolem deseti stálých členů, ale působí zde ještě celá řada lidí, kteří pomáhají nebo se jinak podílejí na různých aktivitách. Přicházejí z celé Jihočeské univerzity. SUD získává posily i mezi mladšími, a to především díky divadelním dílnám, které jsou zaměřené na děti od osmi let.

Veškeré hry na repertoáru jsou autorské. „Píšeme si je sami, takže jsou trochu divné, s naším specifickým humorem," směje se Radka Ambrožová, členka rady 
SUDu a vedoucí kreativních dílen. Představení podle ní většinou vznikají kolektivně. Výhodou je, že se členové studentského divadla již dobře znají, a tak si upravují role přímo na tělo. Někdy nová hra vzejde také z improvizace na kreativních dílnách.

Poslední novinkou je představení Silvertal a Joy, které mělo premiéru před Vánoci. „Je to taková prazvláštní komedie. Vychází z Goldbergovských variací, ale představení je tak upravené, že zůstaly vlastně jen dvě hlavní postavy. Příběh vypráví 
o režisérovi a producentovi, kteří nacvičují hru o Bibli. Je to tedy takové divadlo na divadle," přibližuje Radka Ambrožová. V letošním roce pak studenti plánují čtyři další premiéry.

SUD ale není pouze divadlem, které po večerech uvádí vlastní představení. Jeho záběr je mnohem širší. „Jsme kulturní prostor, který se zaměřuje hlavně na divadlo, ale máme tu také galerii, promítáme dokumentární filmy, konají se zde dramatické kroužky a dílny, pořádáme otevřené večery. Především jsme ale skupina lidí, kteří se mají rádi, a ochotně mezi sebe přijmeme další zájemce. 
A je jedno, jestli chtějí do 
SUDu chodit kvůli divadlu nebo třeba výstavám," doplňuje Radka Ambrožová.

Představení Rendez-vous s tabatěrkou mělo premiéru v roce 2013. Nastudovali jej členové dramatického kroužku.

Provoz studentského divadla přitom neobnáší jen zkoušky před představením 
a pořádání akcí. Je nutné zajistit i mnohem prozaičtější věci. „Jádro SUDu dělá kompletně produkční práce. Máme minimálně dvouhodinové porady, kde řešíme všechno od nákupu toaletního papíru až po granty. Provoz divadla totiž není vůbec levný 
a musíme samozřejmě sehnat i peníze," popisuje Magdaléna Křepelová.

Před každým představením musí mít někdo v divadle službu. Studenti sami zajišťují obsluhu světel a zvuku i úklid. A když bylo v létě nutné oškrábat zdi a vymalovat, zhostili se toho také oni.

Podobně obstarávají kostýmy a rekvizity. „Některé vyřazené věci nám darovalo Jihočeské divadlo, jiné jsme nakoupili v sekáčích. Máme už tři plné malé místnosti, ale potřebovali bychom spíš jednu místnost velkou jako celé divadlo, abychom v tom měli pořádek," komentuje Radka Ambrožová.

Diváky SUDu jsou většinou opět studenti, ale divadlo není vyloženě univerzitní. Jedná se o samostatný spolek. Mnohdy tu lidé zůstávají i po dokončení školy. Pro ústřední členy přitom SUD znamená práci na plný úvazek. „Domlouváme vše, takže když nejsme v divadle, jsme doma a řešíme to po internetu nebo telefonu. Někdy začneme třeba v sedm ráno 
a skončíme ve dvě v noci," říká Magdaléna Křepelová.

Ta se do divadla dostala už jako středoškolačka díky dramatickému kroužku. „Chodila jsem sem hodně ráda, poznala minulého předsedu a on zjistil, že jsem taková aktivní, tak si mě vzal do týmu. Já jsem předsedkyní od roku 2011, což je na SUD nezvykle dlouhá doba, dřív se tu lidé více střídali," vzpomíná.

Její funkce přináší nejvíc povinností, přičemž nejméně příjemné je podle jejích slov to, že musí dohlížet na ostatní. „Teď se učím víc rozdělovat úkoly, abych všechno nedělala sama, ale pořád musím být ten, kdo lidi popohání, aby se to posunulo. Na jevišti se moc neobjevuji, jsem spíš organizační typ, ale také máme v plánu něco, v čem bych si chtěla zahrát," dodává Magdaléna Křepelová.

Sál SUDu na snímku z období před více než deseti lety, kdy divadlo vzniklo. Prostor se nachází nad kavárnou v Hroznové ulici.

Přes dramatický kroužek přišla do divadla i Radka Ambrožová. S organizační částí ale nejprve nechtěla mít nic společného. „Chodila jsem na dramaťáky, a to mi vyhovovalo, ale protože Magda je jedna z mých nejlepších kamarádek, začala jsem uvažovat, že bych jí pomohla, když jsem viděla, kolik má starostí. Přišla jsem na první poradu, tam jsem zjistila, že nám jde všem o totéž, že máme rádi divadlo, a tak jsem se zapojila naplno. Dnes toho rozhodně nelituji, naopak mám pocit, že je to čím dál tím lepší," říká.

Přímo z univerzitního prostředí se do SUDu dostala nynější místopředsedkyně Petra Schmidtmayerová. „Studovala jsem estetiku a Jiří Šesták nás učil předmět kulturní management. Jako závěrečnou práci jsme měli vymyslet, jak propagovat divadelní hru. V našem týmu jsme dostali nápad, na který byl potřeba nějaký prostor, 
a Jiří Šesták doporučil právě SUD. Tak jsem přišla na jednu poradu a už neodešla," vzpomíná s úsměvem.

V kampusu Jihočeské univerzity divadelníci loni svým vystoupením zpestřili slavnostní odhalení Lavičky Václava Havla.

Ze začátku pomáhala s líčením nebo kostýmy, pak přišla nabídka na alternaci jedné z rolí a dnes už i režíruje a píše. Myslí si, že lidi u divadla drží především dobrý kolektiv a všechny to pořád baví. Potvrzuje to Magdaléna Křepelová, která si zatím vůbec nechce připouštět, že by po promoci měla se SUDem skončit. „Je to takové moje dítě. Občas si sice říkám, že bych za sebe měla najít náhradu, ale prostě to nejde," doplňuje.

Všechny členky se navíc shodují, že divadlo bylo v posledním roce velice úspěšné. „Posunuli jsme se mílovými kroky dopředu. Dostali jsme se do fáze, kdy máme třeba dvacet akcí za měsíc, lidé 
o nás více vědí, máme dobře našlápnuto a zároveň máme pořád ještě hodně velké ambice do budoucna," uzavírají.

Autor: Andrea Zahradníková

18.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Kam poletí, rozhodnou lidé hlasováním

Ilustrační foto.

Knihovny zvou na kávu nebo besedu o kometě

Lucie by si svoje šaty umazat nemusela

Jižní Čechy – Ve středu máme v adventním čase významný den – svatou Lucii.

Studenti mění město, aby se v něm fajn žilo

České Budějovice –Náměstí s parkem v Suchém Vrbném chtějí vylepšit studenti stavební průmyslovky.

Filmový festival v Písku nejspíš skončil. Přesune se do Krumlova?

Písek - Písečtí zastupitelé odmítli finančně podpořit 18. ročník Mezinárodního festivalu studentských filmů, který by se měl konat na podzim 2018.

Jakub Suchánek je rád, že si "na stará kolena" může zahrát hokejovou extraligu

Jihlava – Po třech sezonách svlékl českobudějovický dres a ve třiatřiceti letech poprvé ochutnává, jakou kvalitu má extraligový hokej. Táborský odchovanec Jakub Suchánek hájí od letošního ročníku barvy nováčka nejvyšší soutěže Dukly Jihlava a hned po svém příchodu se zařadil mezi opory týmu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT