Letošní poslední měření vyšlo na šest metrů, ale historické záznamy z roku 1921 mluvily o metrech devíti. „Až vyčerpají hasiči vodu, spustí se dolů speleolog s kamerou na helmě. Budeme mít přímý přenos, co se děje dole a jak to tam vypadá. Pak přijdou na řadu měření a focení, díky nimž vytvoříme 3D model studny,“ shrnul postup prací technik Jiří Šindelář.
Na průzkum, při kterém se používaly pouze neinvazivní archeologické postupy, dohlížela Zuzana Thomová. „Kdybychom měli štěstí, bylo by zajímavé najít nějakou keramiku a vyzvednout ji. Otázka je, jestli tam po výzkumu z roku 1921 doktora Jana Petříka ještě vůbec něco zůstalo,“ vysvětlila. Archeologové před sto lety totiž ze studny už řadu keramických nálezů z období od 14. do 17. století vyzvedli.
Nakonec se museli výzkumníci spokojit se zmapováním současného technického stavu studny.
V hloubce šesti metrů narazil speleolog František Krejča jen na nánosy ze současnosti. „V zásypu jsou jen věci z poslední doby, kus deštníku, plastová cedulka a pak listí, větve a nějaká prkna. Zásyp je minimálně metrový,“ konstatoval smířeně speleolog.
