Nechme v Národním parku Šumava stromy pomalu umírat vestoje

Vláda rozhoduje o nejdůležitějších státních záležitostech – tak rozhodla v roce 1991 o vyhlášení národního parku a podmínkách jeho ochrany. O tom, kde zasahovat proti kůrovci či přemnoženým jelenům již vláda nerozhoduje, k tomu jsou příslušné jiné odborné a státní instituce. Mají povinnost projednat návrhy s veřejností a obcemi, většinou standardním správním řízením.

Tak tomu bylo i v případě letošního rozhodnutí ministerstva životního prostředí rozšířit oblasti, kde se nezasahuje proti kůrovci na 18 procentech rozlohy národního parku proto, aby kácením nevznikaly v nejzachovalejší přírodě další holiny, které by dál rozšiřoval vítr.

Hejtman Zahradník ale na věcnou kritiku zbrkle reagoval článkem dne 5. září, který je spíše osobním útokem s různými invektivami a obviněním z šíření nepravd a polopravd. Nebudu v takovém tónu a způsobu diskuse pokračovat, svá tvrzení obhájím věcnou argumentací.

Pan hejtman tvrdí, že správní řízení o rozšíření území ponechaného přírodě ministr Ambrozek zastavil a ministr Bursík pak rozhodl „jakýmsi „ministerským dekretem bez veřejného projednání“. Skutečnost je ale taková, že ministr Ambrozek po doplnění odborných podkladů řízení obnovil, obce i všichni ostatní účastníci se vyjádřili a ministerstvo životního prostředí pak po posouzení odborné a právní argumentace v březnu rozhodlo. Ministr Bursík toto rozhodnutí odboru svého ministerstva veřejně prezentoval.

Mrzí mě, že si pan hejtman předtím, než předloží nějaký návrh zastupitelstvu či vezme pero do ruky a druhého obviní z šíření nepravd, alespoň neověří, co říká či píše. Stačilo zavolat a nechat si rozhodnutí ministerstva poslat, aby na vlastní oči viděl, že se skutečně nejedná o svévolný „ministerský dekret“, ale o řádné rozhodnutí vydané ve správním řízení a po projednání, kterého se obce i sám pan hejtman účastnili. Proti rozhodnutí lze podat rozklad a posléze se obrátit na soud. O podaném rozkladu ale nemůže rozhodnout vláda. Leda by chtěl pan hejtman po stranické linii ODS politickým „befelem“ přes vládu obejít celý proces odborného a právního posuzování.

Podobně zachází Jan Zahradník s názorem návštěvníků národního parku. V článku jsem uvedl, že roste podíl návštěvníků, kteří si myslí, že příroda v národním parku by měla být ponechána vlastnímu vývoji. Není to výsledek ankety Hnutí DUHA, jak pan hejtman myslí. Anketu ještě nemáme ukončenou a vyhodnocenou, dobrovolníci Hnutí DUHA a studenti Jihočeské univerzity stále sbírají na informačním stánku u Pramene Vltavy názory návštěvníků. Výsledky budeme mít až zhruba za měsíc. Je to zjištění jedenáctiletého socio-environmentálního sledování, které provádí Ústav pro životní prostředí Univerzity Karlovy. Tahle tvrdá data o tom, co chce od národního parku veřejnost, nemůže Jan Zahradník vyvrátit ani ignorovat. Utíkat po zveřejnění nepříjemných výsledků rychle k vládě pro podporu a zkoušet prosadit silové politické řešení není nejlepší cesta.

Nejvíc ale Janu Zahradníkovi vadí, když upozorňuji, že alternativou ke kůrovci a uschlým stromům, pod jejichž ochranou vyrůstá samovolně nový přírodní les, jsou jím prosazované těžké těžební stroje, holiny a nákladně uměle vysázené sazenice stromků. Nevím proč, vždyť sám dělá z lýkožroutů v národním parku ústřední problém správy celého Jihočeského kraje. Veškerou svou energii soustředí na prosazení zásahů proti kůrovci a zpracování polomů právě v národním parku. Nalejme si čistého vína – jestli se mu to podaří, vjedou i do těch mála dosud uchráněných míst v parku stroje, motorové pily a vzniknou další holiny.

Pan hejtman ani neříká, že by chtěl proti kůrovci zasáhnout jinak. Tisíce let se na Šumavě obnovují horské smrkové lesy prostřednictvím kůrovcových kalamit. Stará generace stromů odchází a nová ji nahrazuje. Nechce-li hejtman Zahradník vidět v národním parku suché stromy, musí jim motorovou pilou zabránit přirozeně zemřít. Tak jako se to dělá v hospodářském lese. Ale tím skončí národní park. Nebo zůstane jen na papíře. V jádrové zóně skutečného národního parku stromy umírají vestoje.