„Oddávám už od roku 1995, takže je pochopitelné, že se za ta léta objevila občas nějaká kuriozitka. Mám třeba nepsaný rekord ve věkovém rozdílu mezi snoubenci, který byl rovných osmašedesát let. Ženichovi bylo úctyhodných devadesát tři a nevěstě pětadvacet.


V roli oddávajícího jsem poopravil tisíciletý výrok filozofa Hérakleita i jeho upravenou Senecovu podobu známého In idem flumen bis descendimus et non descendimus – do téže řeky dvakrát vstoupíme i nevstoupíme. Stalo se tak při obřadu, kdy se tentýž pár bral potřetí, takže do téže manželské řeky vpluli třikrát a nemám zatím žádné zprávy o tom, že by něco chystali na počtvrté.


Zkušenosti mám i z fingovaných ukrajinských, vietnamských a dalších svateb, kdy se jednalo pouze o získání našeho občanství, což bylo na první pohled zřejmé,“ vzpomíná náměstek primátora Rudolf Vodička a pokračuje v pomyslném rozšíření svého seznamu nevšedních zážitků.


Vůbec poprvé se totiž v českobudějovické radnici před ním objevil snoubenecký pár, tvořený půvabnou Češkou a pravým Indiánem. „Langford je z kmene Ojibwe a žije ve městě Kenora v kanadském Ontariu,“ prozrazuje k osobě svého muže Martina Ogemah a dále poutavě vypráví: „Ojibwe neboli Anishinaabe (První lidé) dnes tvoří druhý nejpočetnější kmen v Severní Americe. Rezervace a jejich původní území se nachází na území pěti států USA a ve třech provinciích Kanady. Základní esencí jejich života je jednota - lidé nemohou být a žít odděleně od Země a jejích cyklů – života, růstu , smrti a nového narození.


Můj muž Langford je členem medicínského společenství Medicinemanů a Šamanů, pomáhá jednotlivcům s jejich osobními problémy, ale i svému lidu navrátit se k jeho původnímu jazyku, kultuře, způsobu života i k jeho vlastní identitě. Má tři duchovní jména: Hromový Pták, Osamělé Orlí Pero a Ten, který kráčí po Zemi a nutno dodat, že spirituální jména jsou pro indiány velmi posvátná. Vypovídají totiž o tom, kdo jsou a co dělají.


Jak sám Langforgd říká, díky svému třetímu jménu velmi mnoho cestuje po celé Severní Americe. Skrze sny a vize věděl už před mnoha lety, že se jednoho dne dostane až za oceán. Jižní Čechy si zamiloval, líbí se mu zdejší příroda i lidé,“ říká Martina, která se se svým mužem potkala v Kanadě v červenci 2005.


„Musím říci, že takového usměvavého ženicha jsem už dlouho neviděl, vyzařoval z něj obrovský vnitřní klid, optimismus a silná osobnost,“ dělí se o postřehy náměstek Rudolf Vodička.


„Vedle obřadu na radnici jsme měli i další obřad, který prováděl Langford. Vykouřil dýmku, zazpíval píseň, bubnoval a pronesl modlitbu a požehnání našemu svazku, oběma vlastím a kulturám. Byl to velice pěkný a symbolický obřad venku v přírodě po západu slunce,“ popisuje spokojená Martina Ogemah.