„Na jejich dezolátním stavu se v minulosti podepsali zdejší lidé,“ vysvětluje kněz Tomáš Koňařík z Římova, pod jehož farnost Svatý Jan nad Malší patří.
Barokní schody, které předkové postavili doslova na hlíně, totiž nahodili cementovou omítkou, takže z nich nemohla unikat vlhkost. Schody se pak proto zbortily.


„Před rokem jsme tedy schodiště rozebrali a odvezli ke mně do ateliéru v Holašovicích,“ pokračuje devětačtyřicetiletý kamenosochař a restaurátor Richard Rudovský.


Závod s mrazem
Během roku pak v ateliéru jednotlivé schody upravoval a konzervoval tak, aby se mohly opět vrátit na místo. Od srpna pak rekonstruované díly vrací zpátky.


Včera byl u poutního kostela svatého Jana Nepomuckého se svými společníky opět. „Dneska sem zasazujeme kamenné pilíře, na které dáme pilířové hlavice,“ říká mezitím, co jeho kolegové obepínají kámen pásy.


„Musíme schodiště dokončit, než začnou mrazy,“ pokračuje Rudovský. „A tady v nadmořské výšce přes šest set metrů přijdou aspoň ty přízemní mrazíky brzo,“ a významně ukazuje na páru, která mu jde teď dopoledne z úst. „Kámen je to ale kvalitní, vždyť jde o žulu z Lipna,“ dodává.


Rekonstrukce významné části barokního kostela není snadná záležitost. „Musí se schválit plán, postupy rekonstrukce, k tomu se vyjadřují odborníci z památkového ústavu i z českobudějovického biskupství,“ pokračuje Richard Rudovský.


Zakázka ve Svatém Janu nad Malší však není jediná, kterou se známý kamenosochař během roku zabýval. „Pomáhal jsem například rekonstruovat křížové chodby dominikánského kláštera na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích,“ vypočítává Rudovský. „Před pár týdny jsem dával nový mramorový obětní stůl do kostela ve Zlaté Koruně. Další zakázkou byl zase morový sloup v Horní Plané.“


Richard Rudovský má za sebou i práci na dalším obětním stole a amboně v kájovském kostele nebo v Růženeckém kostele petrinů v Českých Budějovicích.


„V několika případech jsem využil mramor od Bodamského jezera,“ usmívá se Richard Rudovský s tím, že materiál byl doslova za babku.
Smutno bez schodů


„Jednalo se totiž o dar jedné švýcarské farnosti. Přijeli tehdy před několika lety s plně naloženým náklaďákem a ten kvalitní kámen složili ve Vyšším Brodě u kláštera.“


Následující zakázky pro kostely pak kamenosochař zhotovoval právě z tohoto mnohatunového daru. „Práce je ještě sice dost, ale mramor už došel,“ dodává s úsměvem.


Na nové schody se těší i občané Svatého Jana nad Malší. „Všichni se nás ptají, kdy už budou hotové a zda se vrátily skutečně ty původní,“ říká místostarostka obce Ivana Tomášková. „Bez schodů nám tady bylo všem smutno.“


Svatební zátěž
Za to, že se obyvatelé obce znovu rozveselí, mohou vládní i krajské dotace. „Opravu jsme mohli zaplatit díky velkorysosti ministerstva kultury i krajského úřadu,“ pokračuje kněz Koňařík.


„Teprve až po rozebrání schodiště jsme totiž viděli, kolik práce bude rekonstrukce potřebovat. Zprvu jsme opravy hradili z peněz farnosti, ale bez peněz z kraje a ministerstva bychom je neopravili.“


Schody jsou pevné a doslova sedí. „Už po nich do kostela šel průvod při posledním rozloučení, ale i při svatbě. To stálo na každém schodu pět svatebčanů,“ usmívá se Koňařík.


Nějaké slavnostní schodobraní nebo první krok prý farnost nechystá. „Ale příští rok se zde uskuteční posvěcení schodiště,“ slibuje Tomáš Koňařík.
A kdy jindy než o pouti na svátek Jana Nepomuckého v polovině května. Pozvaní budou všichni, kteří se o staronové schodiště do kostela zasloužili.