Jakmile skončil v práci, vyrážel v předešlých dnech na houby i Karel Mach z Českých Budějovic. Ten výpravy za houbařskými úlovky podnikal se svou rodinou už coby malé dítě.
„Lásku k houbaření jsem
v sobě objevil už jako malý kluk, kdy jsem každé prázdniny chodil s mým dědečkem, babičkou a mamkou na houby na vesnici, kde máme doteď chalupu. Pamatuji si,
s jakou vášní jsem chodil do lesa s mým dědečkem, který – ač špatně viděl – se v lese pohyboval s lehkostí a citem pro orientaci, který by mu mohl závidět kdokoli z nás. Jako malému mi šlo především o úlovky, ale časem šlo spíše o příjemně strávené chvilky s rodinou, což mi zůstalo až doteď," zavzpomínal Karel Mach na své dětství.
Houbaření pro něj ale není jen o plném košíku, rád na něm má i onu speciální rutinu, kterou si tato záliba vyžaduje.
„Houbaření mám rád od samotného začátku až do konce. Tím začátkem myslím důkladnou přípravu v podobě ranního budíku, vydatné snídaně a nasoukání se do jednotlivých kusů oblečení, které k sobě absolutně neladí. Pokračuje to dlouhou procházkou a občasným broděním se houštinami, blátem
i vysokou trávou. Pak nastává fáze objevení houby, její vyfocení, sebrání, očištění
a skládání vedle té předchozí," rozhovořil se o své vášni devětadvacetiletý rodák
z Českých Budějovic a žertem doplnil, že prvky tohoto zejména letního fenoménu můžeme najít také v dalších odvětvích.
„Jsem zastáncem názoru, že orientační běh a geocaching vychází z českého houbaření, které se stalo takovým národním sportem,
v němž se houbaři předhánějí v tom, kdo z nich bude mít větší úlovek," smál se Jihočech. „Stejně tak, jako nadšenci do běhu a lovci kešek,
i já mám rád prozkoumávání neprobádaných cestiček
a zákoutí jihočeských lesů, doplněné o klid na lukách, rozmanité vůně všech možných hub a o ten mužný pocit lovce s nožíkem," vyprávěl Karel Mach s tím, že kromě zavařených a mražených hub nepohrdne žádným pokrmem, kde jsou hlavní ingrediencí právě rostliny
z této říše.
„Na začátku sezony je pravidlem vývar z hub, tedy jen obarvená voda a v ní kousky plavajících hub,
nějaký kmín a libeček. Když
je hub víc, už se dělá smaženice, houbové řízky, maso
na houbách či omáčky,
nakonec houby sušíme," vyprávěl rodák z jihočeské metropole.
Sám ale dle svých slov vyrazil letos do lesa prozatím jen párkrát.
„Tam, kde máme chalupu, houby začaly růst teprve nedávno. Doufám tak, že s postupem času budou košíky hub těžknout," těšil se. „Pokud je ale hezké počasí, pak vyrážím klidně každý víkend po oba dva dny a někdy navíc i v týdnu po práci," vyprávěl Karel Mach. Prozradit ale, kam na houby chodí, nechtěl.
„Jako každý houbař mám
i já svá oblíbená místa, ale určitě je nikomu neprozradím. Jsem chlap a ten se nedělí zpravidla o tři věci:
o auto, ženu a místa, kam chodí na houby," dodal žertem na závěr mladý Budějovičák.