Místostarosta Římova Vladimír Koupal vzpomněl, že s touto neobvyklou tradicí v obci začali v roce 1929, připomínat měla ale nejen svátek svatého Václava. „Tahle tradice má několikerý význam. Ten první je duchovní. Před lety tady byl malý kluk, který byl postižený, proto se modlil k Panně Marii, aby jej uzdravila, což se také stalo. A tak jí slíbil, že bude elektrikář. Ten chlapec v Římově pomohl k elektrifikaci kostela a pak i celé obce," vyprávěl Vladimír Koupal s tím, že dalším významem tradice je právě připomenutí elektrifikace Římova.

„Naposledy se tady svíčkami svítilo právě v roce 1929, v období okolo svátku svatého Václava," vysvětloval římovský místostarosta, proč u nich každoročně právě 27. září světlo z pouličních lamp střídají plápolající svíčky. Současně s tím ale doplnil, že i tady byla v průběhu času tato tradice potlačována. Pomyslnou přestávkou byla doba 2. světové války. „V kronice obce je ale uvedeno, že i za války, kdy bylo nařízené zatemnění, se našla slečna učitelka, která se nebála a svíčku zapálila," vyprávěl římovský místostarosta.

Také 50. léta byla obdobím, kdy byla římovská tradice spíše nepohodlná. „Komunisti se to snažili potlačit, protože to považovali za křesťanský svátek a tak si zapisovali adresy těch, kteří měli v oknech svíčky," vyprávěl Vladimír Koupal. „Stejně se to udrželo, staří lidé si to nenechali vzít. A když se někdo ptal, v rodině řekli, svítila babička, my jsme museli také," dodal Vladimír Koupal s úsměvem.