Není to apríl! Od 1. dubna vstupuje v platnost nový zákon číslo 52/2009, který přináší několik změn týkajících se svobody slova. Proto vám přinášíme názornou ukázku toho, jak bylo možné psát o některých trestných činech před tímto datem, a v jaké podobě bystě měli nacházet texty v médiích po 1. dubnu.

Text psaný před platností zákona:

Viník tragédie v Jimramově dostal podmínku

Petr Sedlák: Podíval jsem se dolů a uviděl Lídu, jak leží v potoce. Běžel jsem hned za ní


Žďár nad Sázavou, Jimramov - Tragédii, která loni v létě otřásla Jimramovem, řešil včera žďárský okresní soud. Zpovídal se před ním jednašedesátiletý Petr Sedlák, který od něj odešel s podmínečným trestem – dvouletý pobyt za mřížemi mu byl odložen na zkušební dobu čtyř let.

Viník najel 14. července z neznámých příčin se svým vozem Škoda Octavia do třech lidí, kteří šli po jimramovském mostě. „Srazil při tom osmapadesátiletou ženu, jejího dvaatřicetiletého syna a sedmiletou vnučku,“ řekl tehdy k havárii policejní mluvčí Václav Kučera.

Znali se od školy

Ludmila Jílková, která se s Petrem Sedlákem znala podle Jimramovských od školních let, byla nárazem vymrštěna přes zábradlí a spadla z asi čtyř metrů na kameny do koryta řeky, kde těžkým zraněním podlehla. Její syn, Vlastimil Jílek, byl převezen do novoměstské nemocnice s poraněním dolní končetiny. Sedmiletá dívka naštěstí zraněna nebyla.

Petr Sedlák u soudu tvrdil, že si na tragickou nehodu nevzpomíná. „Tolikrát jsem si to přemítal v hlavě a snažil si něco vybavit, ale bohužel jsem k ničemu nedospěl. Hrozně mě mrzí, co se stalo. Kdybych ten okamžik mohl vrátit, neváhal bych. Moc se omlouvám všem pozůstalým, i když vím, že jakákoli slova lítosti jsou zbytečná, protože jsem jim způsobil velkou bolest,“ řekl včera smutným hlasem při hlavním líčení jednašedesátiletý muž.

V den, kdy k tragédii došlo, se prý vracel z banky v Poličce. „Vzpomínám si ještě na zatáčku a na ceduli, která značí začátek obce. Pak už nevím nic. Vybavuji si jen náraz, a jak jsem sešlápl brzdu. Když jsem vylezl z auta, viděl jsem Vlastimila, jak sedí na mostě a křičí: ‚mamko‘, a povídá něco o vodě. Podíval jsem se proto dolů a uviděl Lídu, jak tam leží. Hned jsem k ní běžel. Chtěl jsem jí pomoct, ale nevěděl jsem jak. Pak jsem sundal košili a přikryl ji. Snažil jsem se ji dostat z vody. Přišly ke mně nějaké dvě ženy a pomáhaly mi. Potom už mě tam odsud někdo odvedl,“ vzpomínal na bezprostřední chvíle po nehodě Petr Sedlák.

Zákaz řízení

Vlastimil Jílek, který se v osudný okamžik vracel se svojí maminkou a dcerou z lesa, si vybavuje také pouze náraz.

„Nepamatuji si, že bych slyšel, jak za námi jede auto. Jen vím, že jsem ucítil náraz do pravé nohy. Když řidič vylezl z vozu, křičel jsem na něj, ať jde za mamkou. Kolem jelo nějaké auto, tak jsem ho zastavil a poprosil lidi v něm o pomoc. Snažil jsem se zavolat záchranku, ale měl jsem špatný signál. To už mi ale kdosi říkal, že sanitka je na cestě,“ vybavoval si před soudem těžké chvíle Vlastimil Jílek.

Text psaný podle nového zákona:

Muž dostal za nehodu podmínku

Odsouzený: Podíval jsem se dolů a uviděl ženu, jak leží v potoce. Běžel jsem hned za ní.

Žďár nad Sázavou, Jimramov/ Tragédii, která loni v létě otřásla Jimramovem, řešil včera žďárský okresní soud. Zpovídal se před ním jednašedesátiletý P.S., který od něj odešel s podmínečným trestem – dvouletý pobyt za mřížemi mu byl odložen na zkušební dobu čtyř let.

Viník najel 14. července z neznámých příčin se svým vozem Škoda Octavia do třech lidí, kteří šli po jimramovském mostě. „Srazil při tom osmapadesátiletou ženu a její dva příbuzné,“ řekl tehdy k havárii policejní mluvčí Václav Kučera.

Znali se od školy

Žena, která se s odsouzeným znala podle Jimramovských od školních let, byla nárazem vymrštěna přes zábradlí a spadla z asi čtyř metrů na kameny do koryta řeky, kde těžkým zraněním podlehla. Starší z příbuzných byl převezen do novoměstské nemocnice s poraněním dolní končetiny. Sedmiletá dívka naštěstí zraněna nebyla.

P.S. u soudu tvrdil, že si na tragickou nehodu nevzpomíná. „Tolikrát jsem si to přemítal v hlavě a snažil si něco vybavit, ale bohužel jsem k ničemu nedospěl. Hrozně mě mrzí, co se stalo. Kdybych ten okamžik mohl vrátit, neváhal bych. Moc se omlouvám všem pozůstalým, i když vím, že jakákoli slova lítosti jsou zbytečná, protože jsem jim způsobil velkou bolest,“ řekl včera smutným hlasem jednašedesátiletý muž.

V den, kdy k tragédii došlo, se prý vracel z banky v Poličce. „Vzpomínám si ještě na zatáčku a na ceduli, která značí začátek obce. Pak už nevím nic. Vybavuji si jen náraz, a jak jsem sešlápl brzdu. Když jsem vylezl z auta, viděl jsem muže, jak sedí na mostě a křičí: (nesmíme napsat, co křičel, protože by se mohl odhalit příbuzenský vztah – pozn. red.) a povídá něco o vodě. Podíval jsem se proto dolů a uviděl ženu, jak tam leží. Hned jsem k ní běžel. Chtěl jsem jí pomoct, ale nevěděl jsem jak. Pak jsem sundal košili a přikryl ji. Snažil jsem se ji dostat z vody. Přišly ke mně nějaké dvě ženy a pomáhaly mi. Potom už mě tam odsud někdo odvedl,“ vzpomínal na bezprostřední chvíle po nehodě P.S.

Zákaz řízení

Mladý muž, který se v osudný okamžik vracel se svými dvěma příbuznými z lesa, si vybavuje také pouze náraz. „Nepamatuji si, že bych slyšel, jak za námi jede auto. Jen vím, že jsem ucítil náraz do pravé nohy. Když řidič vylezl z vozu, křičel jsem na něj, ať jde za (nesmíme napsat, co křičel, protože by se mohl odhalit příbuzenský vztah – pozn. red.). Kolem jelo nějaké auto, tak jsem ho zastavil a poprosil lidi v něm o pomoc. Snažil jsem se zavolat záchranku, ale měl jsem špatný signál. To už mi ale kdosi říkal, že sanitka je na cestě,“ vybavoval si před soudem těžké chvíle mladý muž.

Kromě podmínečného trestu odešel P.S. od soudu se zákazem řízení motorových vozidel na dobu čtyř let.

Proti rozsudku se nikdo neodvolal.