Šťastný dětský smích je tam slyšet už z dáli. Na malé loučce u farmy nedaleko Hluboké u Borovan se prohání šestnáct kluků a holek ve věku od šesti do dvanácti let a zdá se, že jim nic nechybí. Přesto jsou tyto děti mnohdy zranitelnější, než jejich vrstevníci, protože pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Českobudějovická Diecézní charita pro ně proto pořádá v těchto dnech letní tábor. Už počtvrté.

Život na farmě

„Moc se mi tu líbí, nejvíc asi ten dům. Když jsme sem přišli, tak jsme po cestě hráli nějaké hry v lese,“ líčí se širokým úsměvem na tváři desetiletá Kamča. Na táboře je už počtvrté a určitě ne naposledy. Kromě samotného ubytování ji nadchla například i paní kuchařka. Včera totiž udělala dětem k obědu kuře s bramborovou kaší a nudlovou polévku. „Tak dobré jídlo jsem už dlouho neměla,“ dodává Kamila.

Letošní charitní tábor je tematicky zaměřen na život na farmě. Městské děti se tak mohly během prvních dvou dnů pobytu seznámit třeba s králíkem, čápem nebo divokým prasetem. Jediné, co Kamilce na táboře trochu vadí, jsou komáři a včely. „Jedna mě už totiž kousla do nohy,“ stěžuje si.

Velkým lákadlem je pro děti z klientských rodin charity opékání špekáčků na táborovém ohni. Kromě toho je však čeká během celého týdne řada výletů po okolí, večerní bojová hra, výtvarné a sportovní soutěže nebo námořní bitva na plavidlech. Jejich šikovné ruce zvládnou dokonce i výrobu památečních korálků.

Už podruhé vyrazil letos na charitní tábor i desetiletý Míša. Loni tady byl s bráchou a příští rok by jel klidně znovu. „Chtěl bych bydlet spíš ve stanu, ale jsou tam pavouci a těch se bojím,“ přiznává malý šikula. Z dosavadního programu jej nejvíc zaujala cesta vlakem a hra, při které děti sbíraly v lese lístečky, na kterých bylo zobrazeno různé jídlo. Velkou radost má i z toho, že zde viděl už tři kočky. Nyní se už nemůže dočkat táborového ohně a opékání špekáčků.

Chod tábora zajišťuje celkem třináct vedoucích. Dvě z nich, Lucie Prokopová a Věra Michalicová, jsou pracovnicemi charity, zbytek tvoří dobrovolníci. „Na táboře jsme už počtvrté a poprvé tady. Velkou výhodou tohoto místa je to, že máme ubytovnu jen pro sebe, takže nikoho nerušíme hlukem,“ vysvětluje Lucie Prokopová. Další velkou výhodou je rovněž to, že je zde rybník a nedaleko od tábora se nachází i železniční zastávka. Děti tak mohou bez problémů vyrazit na výlety po okolí.

V nejbližších dnech se chystají navštívit například borovanské Borůvkobraní nebo Třeboň. A na co se nejvíc těší sama koordinátorka Lucie Prokopová?
„Kromě koupání se hodně těším i na noční bojovku. Ta má totiž vždycky úspěch,“ prozrazuje se šibalským úsměvem. Na farmě nedaleko Hluboké u Borovan zůstanou malí táborníci až do úterka. Podle spokojených výrazů v jejich tvářích lze předpokládat, že vzpomínky na společně prožité chvíle plné pohody je budou hřát u srdce ještě dlouho potom.