Logo Deník na návštěvě.Zdroj: Deník

Tábor získal věhlas jako vojenská bašta, ale i jako pivovarnická velmoc. Pár let po založení husitského města, v roce 1436, už bylo možné napočítat minipivovar ve 300 domech. Ročně se tady záhy vyrobilo kolem 40 tisíc hektolitrů piva, což bylo víc než v Plzni.

V té době obyvatelé ještě neměli Jordán, a tudíž chyběl dostatek kvalitní vody na výrobu piva. To byla první starost, kterou museli řešit, stejně jako přísun chmele a obilí, neboť vlastní produkce nestačila.

Tábor pohledem historie. Fotografie pochází z táborského atelieru Šechtl a Voseček. Zveřejňujeme je s laskavým svolením Marie Šechtlové.
Tábor pohledem historie: náměstí TGM, plovárna či cvičení Sokola

Obchodování s pivem povolovala měšťanům bula Karla IV. Pivovarnictví ale nebylo živností v pravém slova smyslu, a tak v té době neexistoval samostatný cech. Na počátku 16. století fungovalo v Táboře 13 větších pivovarů, přičemž každý měl svou sladovnu, jedna například stála na místě dnešní restaurace Na Brusírně, další v místě Fišlovky nebo blízkosti mostu do Čelkovic.

Výstavbou pivovaru v areálu hradu byl pověřený Václav Hubatý. Začal s ní v roce 1614 a k pivovaru vybudovali i sladovnu, varnu a prostor na chlazení a zrání piva. Do rozběhnutého procesu ale brzy vstoupila třicetiletá válka, kdy město celý rok 1620 – 1621 obléhá císařská armáda. Maradas město nakonec získá, neboť vyhladovělý Tábor se na začátku kruté zimy vzdal. Pivovar se tedy v tom roce dostává do správy císařského gubernátora a pivo si tu lidé mohou nechat uvařit jen za úplatu. V roce 1648 zlomili Tábor ještě Švédové a je možné předpokládat, že pivovar celý zničili. V zápisu z roku 1652 se hovoří o stavbě nového městského pivovaru.

Císař František Josef I. přijel v roce 1901 do Tábora. Na nádraží ho vítaly davy lidí.
Císař František Josef I. přijel do Tábora. Na nádraží ho vítaly davy

Po skončení války začíná 13 sousedských pivovarů zanikat a v roce 1652 kromě městského funguje již jen pivovar Hořejší a Dolejší, jejichž místa nejsou doložená. Ale s rokem 1726 přišel definitivní zákaz vaření sousedského piva. Důvod byl jasný: veškerý profit z tohoto obchodu musí jít pouze městské pokladně.

Budování moderního průmyslového podniku probíhalo v letech 1865 až 1914 a vyžádalo si velké množství investic. V roce 1912 už stoupl výstav piva na více než 50 tisíc hektolitrů ročně, počet zaměstnanců vzrostl na 65 lidí.

Za první republiky pivovar prosperoval dobře, výstav měl kolem 34 tisíc hektolitrů piva.

Stavba Švehlova mostu v Táboře, staré kašny či vichřice na sadech. Historické fotografie pocházejí z archivu atelieru Šechtl a Voseček.
Stavba Švehlova mostu v Táboře, staré kašny či vichřice na sadech. Podívejte se

V roce 1948 na něj byla uvalena národní správa a následně byl znárodněn. V padesátých letech minulého století patřil krátce pod Třeboňské pivovary, následně pak pod národní podnik Jihočeské pivovary v Českých Budějovicích. Nejvyšší výstav měl v roce 1970, a to 99 tisíc hektolitrů.

Vařilo se v něm po krátkou dobu tmavé pivo Malvaz, následně pak světlá jedenáctka Parkán a světlá dvanáctka Kotnov. Historie vaření piva skončila k 1. lednu 1981. Poté už fungoval pouze jako stáčírna piva. Ta svou činnost ukončila v roce 1992. Nyní je v objektu bývalého pivovaru hotel Dvořák.

Fotografie z konce 19. a první poloviny 20. století pocházejí z táborského atelieru Šechtl a Voseček. Zveřejňujeme je s laskavým svolením Marie Šechtlové.
Rodinnou tradici atelieru založil roku 1865 Ignác Šechtl. Na jeho práci navázal Josef Jindřich Šechtl, Josef Šechtl a Marie Šechtlová. Z jejich činnosti se zachoval tematicky mimořádně bohatý archiv čítající statisíce snímků. Rodina fotografů tak po několik generací objevným způsobem mapovala dění ve městě a jeho širokém okolí.

Máte doma také zajímavé snímky z našeho regionu? Pošlete nám je na email redakce.taborsky@denik.cz