O méně zajímavé jsou také Boží kameny ve výšce 621 metrů nad mořem mezi obcemi Kraselov a Tažovice na Strakonicku. Mnoho lidí místo na zalesněném pahorku považuje za nejsilnější přírodní svatyni v Česku.
Všechna uvedená místa navštěvující poutníci se zálibou v mystice a tajemnu, ale míří sem i řada klasických výletníků obdivující přírodní útvary. Pojďme si je představit podrobněji.
Kývající kameny zvané viklany bývají považovány za pradávné rituální oltáře. Jejich vzhled, tvar i různé prohlubně vznikaly působením živlů, především vody, střídáním teplot a přirozeným odvětráváním.
Kosatínský viklan
Ke Kosatínskému viklanu vede naučná turistická Alšova stezka, která mu věnuje jedno ze svých zastavení. Horní kámen je asi 1,1 metru vysoký, půdorys má 2,6 x 2,1 metru, spodního bloku se dotýká jen malou plochou a místní mu proto přezdívají „hejbací kámen.“
V roce 1930 zde vedl výzkum archeolog Bedřich Dubský a o svých nálezech informoval veřejnost také prostřednictvím publikace Megality v jižních Čechách. Mimo jiné zde nalezl uhlíky a keramické střepy ze starší doby železné (5. až 7. století před naším letopočtem). Nalezl zde i zlomky zvířecích kostí, z nichž lze dedukovat, že obyvatelé blízkého hradiště kámen používali k okultním obřadům.
"K viklanům řadím i přečnívající balvan u Bud na Mirovicku, třeba by tvarem i polohou neodpovídal pravým viklanům (logans). Nachází se asi sto kroků západně od keltického hradiště, Hradu u Čimelic. Horní balvan s jamkami spočívá na kamenech, jež přečnívá téměř o polovinu, takže jim lze pohybovati. V písčité vrstvě pod přečnívající částí našel jsem laténské střepy jako doklad používání kamene Kelty,“ psal o svém nálezu.
Kadovský viklan
Jeden z největších dochovaných viklanů v Čechách se nachází v Kadově. Má i velmi bohatou historii. Třicetitunovému balvanu se podrobně věnoval jihočeský archeolog Jiří Fröhlich ve své knize Archeologické toulky po jižních Čechách (sto archeologických příběhů).
Viklany podle Fröhlicha patří mezi vzácné přírodní útvary. Tohoto obra provází také pověst záhadného místa, či dávného obětiště. „O viklanech kolují pověsti, jimiž si lidé pomáhali vysvětlit jejich původ. Odedávna k sobě poutal pozornost i ten Kadovský. A tak se stalo, že ve třicátých letech minulého století uzavřel v Horažďovicích podplukovník jezdeckého pluku dragounů sázku, že jeho vojáci kámen shodí,“ zmiňuje v publikaci. Tenkrát prý s kamenem houpalo celkem dvanáct nejsilnějších členů pluku, ale jejich kámen shodit nedokázali.
Viklan byl pro okolí atrakcí kdysi i dnes. „Místní znají vyprávění svých rodičů, že když kolem jezdilo panstvo na zámek, kluci se u viklanu rádi předváděli a jednou rukou jím pohybovali,“ popsal Jiří Fröhlich.
Zálusk na něj měli i kameníci, kteří z něj chtěli vytvořit koryta a překlady. Majitel pozemku jim chtěl kámen prodat, ale naštěstí nepochodil u blatenského hejtmanství. Dosud na něm jsou však patrné vytesané dlaby pro klíny.
Svému osudu však kolos podle Fröhlicha neunikl. Jak uvádí kadovská farní kronika, kámen byl shozen v roce 1893, více pravděpodobná je ale podle archeologa verze, že k tomuto došlo až v o deset let později v roce 1902, kdy ho při vojenském cvičení rakousko-uherské armády rozhoupala skupina vojáků.
Jeho slávu připomněli po letech až zemědělci, když místní JZD nazvali Viklan. Až v roce 1983 dostaly události kolem balvanu rychlý spád. „Skupina mladých nadšenců ze Zemědělského stavebního sdružení ve Strakonicích pod vedením inženýra Pavla Pavla naplánovala akci na umístění viklanu do původní polohy,“ popsal v knize s tím, že během dvou sobot se jim tehdy pomocí trámů a klád podařilo obra usadit zpět na původní místo.
„A aby se opět nenašli nějací nenechavci, bylo pamatováno na jeho ochranu,“ dodal s tím, že od roku 1985 je chráněn jako přírodní výtvor.
Boží kameny
Na stejnojmenném vršku u Kraselova se nachází skalní útvar Boží kameny. Ve svých knihách se Místa působení a Tajemná místa od Blaníku k Sušici se jim podrobně věnoval jihočeský psychotronik a fotograf Pavel Kozák. Zkoumal zde energii krajiny a označil místo za unikátní.
„Jde skutečně o výjimečné místo pro neustálé proudění vysoké kosmické energie. Na člověka nejvíce působí při první návštěvě. Jeho energie je oproti průměrným bodům trojnásobná. Není proto žádoucí na něm pobýt déle než půl hodiny. Pokud člověk této energii nevěří, je pro něj pobyt zbytečný,“ shrnul ve svém díle.
play_fill
Žulové bloky dostaly tak příznačné jméno a toto přízračné mystické místo často navštěvují lidé bažící po duchovních zážitcích. Boží kameny jsou i díky Kozákovi považovány za jedno z nesilnějších nabíjecích míst v Čechách.
Skaliska jsou volně přístupná a zábavu si zde užijí i děti. Největší léčivé účinky má mít balvan ve tvaru lodi. Hlavní nabíjecí místo neleží uprostřed tvaru, ale na okraji, kde je prostor nejvíce vyšlapán. Ke kamenům vede polní cesta ze silnice mezi Kraselovem a Tažovicemi, stačí odbočit k samotám Dřetiny.
