Než se stala květinářkou, pracovala jako malířka keramiky.

Jak daleko je od malířky keramiky ke květinářce?
Vzhledem k tomu, že moje babička měla malé zahradnictví a mamka byla květinářka, tak jsem v oboru vlastně vyrůstala, a stát se květinářkou pro mě bylo, jen jako kdybych nastoupila do vlaku, o kterém už jsem toho hodně věděla.

Co bylo skutečnou pobídkou ke změně profese?
Bylo jich několik. V restituci jsme dostali zpátky malinkaté zahradnictví, které už  ale nyní neprovozujeme, protože jsem na něj zůstala sama. A také  mi otec postavil květinářství. Nevzali jsme si prodavačku, ale já jsem začala prodávat a ohromně mě to baví. Je to lepší než malování, i když to zůstalo i dnes mým koníčkem.

Za léta v oboru můžete srovnávat. Mění se vkus zákazníků?
Určitě jsou nové trendy, nové barvy, nové kytky. Je to jako v oblečení. Teď se například vrací do obliby karafiáty, i když s jinými barvami, než které byly oblíbené dříve. Do vazeb se začínají používat i květiny rostoucí venku planě a jsou i nově vyšlechtěné květy. Co se například nemění, je stálá obliba královny květin –  růže  ve všech barvách, odrůdách a kvalitě.

Sama se hodně věnujete květinové vazbě. Co vás na ní nejvíc baví?
Mě na vazbě baví všechno. Hlavně mě baví velké věci. Nebaví mě dělat kytici ze dvou karafiátů. Zajímavé bylo dělat výzdobu Armáďáku při oslavě výročí Budějovic. Dělala jsem i smuteční věnec ze sto růží na pohřeb.

Jak se ve vašem oboru pozná sezona a je to znát, nebo není?
Sezona se pozná v nabídce květin i v požadavcích zákazníků. Na jaře jsou v kurzu tulipány, narcisy a jiné jarní květy. V létě se dělají letní kytky, na podzim se dělají vazby do oranžova. Na Vánoce se dělají vánoční kytice a vazby. Ty jsou nejkrásnější a na Vánoce také květinářství praská ve švech. A každá sezona má sama něco nového, v poslední době je obecně módní bílá barva a barva lila.

Ovlivňuje sezona i ceny?
Ano. Třeba na jaře, na Valentýna jsou kytky úplně předražené. Na Velikonoce jsou nejdražší žluté květy, v létě dealeři zdražují některé kytky, protože je sezona svateb. A na Vánoce jdou nahoru ceny chryzantém. Většinou se pak ceny zase vrací zpátky, ale chryzantémy letos ještě nezlevnily. A když jsme u cen, projevuje se také DPH.

Zlobí kromě DPH květinářky ještě něco?
Co nás ještě štve, to jsou obchodní řetězce. Jsou tam i nekvalitní květiny, ale lidé je koupí, protože to vezmou najednou s nákupem, a do květinářství už pro kytici nejdou.

Kdybyste měla určit dvě tři hlavní zásady, které je třeba dodržet při květinové vazbě?
Hlavně aby květy ladily barevně a strukturou květů. Ale každá květinářka má svůj styl. Je to, jako když sto lidí maluje jednu a tu samou věc. Každý ji udělá podle sebe.

Odkud se dnes berou květiny, které se prodávají v jižních Čechách na pultech obchodů?
Z celého světa. Z Keni máme malé karafiáty, z Itálie velké karafiáty. Z Jižní Ameriky se vozí růže a podobně.

Odkud čerpáte nové nápady a zkušenosti? Sledujete třeba práci konkurence, když jste někde na slavnostní akci nebo na dovolené?
Dovolenou už jsem neměla víc než deset let, pro mě je dovolená, když mám sobotu a  neděli volnou. Ale sleduji práci ostatních, asi jako každý v jiném oboru. Oceňuji i vazby jiných květinářek a občas si řeknu, to bych mohla také zkusit. Když vidím nějakou pěknou práci, uznám v duchu, to dělal profík.

Nezapomínají dnes lidé tak trochu na to, že i drobnost, jako je kousek keramiky nebo květina, dokáže zpříjemnit život?
Myslím, že ne. K nám chodí zákazníci pravidelně. Nekupují už tak drahé květy nebo tolik. Někdo už nekoupí 20 růží, ale pět. Ale určitě lidé nezapomněli, že řezanou květinou se dá udělat velká radost.