Jak by se dala práce impresária vysvětlit laikovi v několika větách?
Impresáriem jsi mě nazval ty, kdysi před lety a zůstalo mi to. Hlavně při společných vystoupeních komediantů si z toho děláme legraci – velevážený a všemi komedianty milovaný impresário, ten který dává komediantům práci, musíme si ho nadbíhat. A na druhé straně, podle jedné kamarádky ze Španělska, když jsem se jí představil jako impresário mi kdysi (s úsměvem) řekla – Impresário no amigo! (impresário není kamarád). Člověk, který z divadelníků sedře kůži. Chce po nich hodně práce, málo jim pak platí.

V reálném životě se cítím být součástí party komediantů, který má zodpovědnost za určitou oblast našeho snažení – aby bylo kde hrát, za kolik, kdy,… Úkolem impresária je prostě zajistit program pro divadla, která zastupuje. A k tomu vše ostatní – technické zajištění akce, ubytování, smlouvy, fakturace… Někdy s nimi ale jezdím na štace, zahraji si, dělám kulisáka, nápovědu, řidiče, což je zpestření a zábava.

Když chce někdo kejklíře nebo divadelníka, ale nemá předem přesný požadavek, jak se vybírá ten pravý z těch, které zastupuješ?
Když už někdo zavolá a chce nějaké představení, tak většinou ví co chce. Jestli divadlo, nebo kejklíře, kapelu,.. Ale docela často se při rozhovorech o akci stávám spoluautorem programu. Nejvíc mě baví, když nám pořadatel svěří celou jednu scénu (náměstí) na jeden dva dny slavností a my si sami připravíme celý program. To už je léta tradicí například v Českém Krumlově.

Jsou jihočeští komedianti úspěšní i za hranicemi jižních Čech?
Všichni, včetně mě, jsme se do jižních Čech nastěhovali, ale už se cítíme být Jihočechy. Jako impresário musím samozřejmě říct, že divadla, která zastupuji patří k tomu nejlepšímu, co v Čechách je. V programu „Komedianti“ se nestydíme tvrdit, že jsme umělci světových jmen. Kdybych se měl chlubit konkrétně, tak Teátr Víti Marčíka hrál v posledních dvanácti letech třikrát na největším a nejvýznamnějším loutkářském festivalu na světě ve Francouzském Charleville-Mezieres (koná se jednou za tři roky). To se žádnému loutkovému divadlu v Čechách nepovedlo – a to Víťa Marčík není loutkář.

Musí impresário hodně hledat, než najde pro „svá“ divadla práci nebo je to naopak a nabídnuté zakázky musíš odmítat?
Jsou termíny, kdy bych potřeboval divadla namnožit, abych uspokojil poptávku. To hlavně v letní sezoně, kdy je kumulace městských slavností. Během roku však musím já obvolávat pořadatele, nabízet naší práci, trochu se i vnucovat. Přijde jedna nabídka z Moravy a já k tomu musím najít další pořadatele, aby se snížily náklady na dopravu, udělat divadelní „šnůru“. Otřepanou frázi, že je krize slyším docela často. Navíc se velmi často stává, že objednaná představení pořadatel ruší a musí se na poslední chvíli shánět náhrada.

Vystřídal jsi více profesí, mimo jiné jsi vedl regionální tým známé pojišťovny, jak se to lišilo od dnešní práce, pokud ano?
Necítím se člověkem mnoha profesí, protože všechny práce, které jsem vystřídal, byly podobné – organizace práce, plánování, motivování asi to, čemu se říká managering. Velmi zajímavou práci jsem dělal ještě před pojišťovnou – vedl jsem centrum mládeže při biskupství v Č. Budějovicích. Moc mě bavilo vymýšlet aktivity pro „mlaďochy“, organizovat malé buňky křesťanské mládeže i velké akce v celém kraji. Ale tato práce mojí rodinu neuživila a tak jsem šel do komerční firmy. Tam jsem po dvou letech zjistil, že nedokážu motivovat tým obchodních zástupců k práci, které sám moc nevěřím. Tak jsem skončil u divadla a všichni si ťukali na čelo, že pouštím práci v pojišťovně. No a teď po dvanácti letech jsem spokojený a rodinu se mi zatím daří uživit důstojně.

Jsou kejklíři a divadelníci spolehliví partneři? Na jevišti vypadají jako ohromní srandisté, kteří nebudou mít valný smysl pro přísná pravidla a dohody. Je to tak nebo zdání klame?
Existuje reálné nebezpečí, že to někdo z nich bude číst. Takže jsou všichni, které zastupuji naprosto spolehliví. Ale bez legrace, lidi, se kterými dělám, jsou ve velké pohodě a mohu se na ně spolehnout. Vlastně, kdybych si měl rýpnout přímo do tebe, tak doufám, že do konce řijna stihnete odpremiérovat novou pohádku Kocourkov, protože je v listopadu prodaná do několika divadel a kulturních domů a já strašně nerad něco ruším…