Kvůli lepší dostupnosti chtěli sál blízko centra města, volba tak padla na kulturní dům Metropol. Další úkol, který bylo nutné včas splnit, bylo datum. „Původně jsme chtěli mít maturák 15. ledna, jenže tento den už byl obsazený," vzpomíná Lucie Mlčáková a pokračuje: „Nabídli nám termín 29. ledna a to už nám bylo jedno," dodává s tím, že nejdůležitější pro ně bylo mít ples ve čtvrtek.

Ve třídě věděli, že pronajmutí sálu bude největší položkou 
v rozpočtu, spořit tak raději začali už v prváku. „Každý půlrok jsme měli donést tisíc korun," říká Jana Marešová. „Stejně se ale vždycky najde někdo, kdo pak musí platit najednou," dodává se smíchem jedna z organizátorek.

Ve druháku na řadu přišlo zamluvení moderátora. Protože Milana Džubu znali osobně, byla jejich volba jasná. Týden před plesem mu pak už jen poslali informace, které měly zaznít při slavnostním šerpování, a hudbu, jež měla hrát na diskotéce po půlnoci.

Na rok si dali v organizování pauzu, protože ty největší přípravy přišly na řadu až ve čtvrtém ročníku. A že jich bylo. Nejdůležitější? Téma, v jehož duchu se celý ples nesl. „Nechtěli jsme kopírovat žádnou třídu ani opakovat něco, co už bylo dřív," popisují organizátorky plesu, jak k tématu došly. „Hledali jsme něco originálního a shodou okolností víc lidí ve třídě napadlo, že bychom mohli mít ples ve stylu zombie. Řekli jsme si, že by se na to dalo udělat dobré video, takže téma zombie nakonec vyhrálo," dodávají budoucí maturantky.

Chyběl tak už jen nástup 
a půlnoční překvapení. S tím maturantům pomohl koordinátor. „Půlnočko jsme se učili asi tři týdny před plesem, takže z toho jsme byli docela dost nervózní," vzpomíná na nácvik Lucie Mlčáková. Aby vystoupení ladilo s tématem, které si pro svůj ples vybrali, tancovali na písničku Thriller od Michalea Jacksona. Atmosféru večera pak dokreslovalo ještě úvodní video a výzdoba 
v sále.

S celkovou organizací maturantům vypomohla agentura. „Nejen časově, ale i psychicky to bylo náročné," vzpomínají na čtyřletou přípravu hlavní organizátorky. „Agentura nám zařizovala také všechna možná povolení, která jsme potřebovali, takže jsme je mohli pustit z hlavy. 
A hlavně v den plesu vyplácela všechny účinkující. Jinak bychom měly v ten den v kapse asi 80 tisíc, takže bychom si náš ples ani neužily," shodují se Lucie Mlčáková a Jana Marešová.

Ples nakonec jejich očekávání překonal. „Věděla jsem, že to bude skvělý večer, ale nečekala jsem, že bude až tak super," hodnotila večer Jana Marešová. „Musím říct, že to byl asi nejlepší večer v mém životě," dodala se smíchem Lucie Mlčáková.

Důležité je ukázat individualitu Trénink nástupu, který otevírá maturitní ples, se neobejde bez opakování. V Domě kultury  Metropol takto v úterý nacvičovali studenti ze SŠ a VOŠ cestovního ruchu České Budějovice. Starosti s přípravou maturitního plesu nemusejí studenti nechávat na svých bedrech. S výhodnými nabídkami se předhánějí agentury, které vše zajistí za ně, takzvaně na klíč. Na druhou stranu tak ale plesy mnohdy postrádají právě onu originalitu.

„Maturitním plesům chybí invence zevnitř, nápady 
a kreativita maturantů," říká David Kovařík, majitel budějovické produkční agentury Chilli Production. Přitom právě invence mladých lidí dodává jejich plesu tu správnou šťávu. „Vždyť je to jejich ples. Měli by ukázat svojí individualitu," zdůrazňuje David Kovařík. „Zdravotní škola by přece neměla mít stejný ples jako průmyslovka," uvádí pro příklad.

Přitom k tomu, aby byl právě jejich ples tím výjimečným, studentům stačí málo. „Není nic jednoduššího než ve třetím ročníku obrazit pár plesů," myslí si David Kovařík. „Podívat se, co 
o rok starší spolužáci dělají, 
a vyvodit z toho nějaké řešení," doplňuje. Dobré je prý také ve třídě zřídit pracovní skupinu, která o podobě plesu bude mít rozhodné slovo.

I tak se může nakonec stát, že se ples nesetká u návštěvníků s pochopením. „Samozřejmě že něčím výjimečným vždy riskujete, ale tak už to chodí. Šedivých věcí si obvykle nikdo nevšímá, jen těch zářících. A s těmi se holt do vkusu netrefíte všem," dodává David Kovařík.

Své vyparáděné děti 
vozili rodiče v taxi

Maturitní ples býval vždy více oficiální, než je tomu dnes. Přispívala 
k tomu přítomnost zástupců profesorského sboru a zejména rodičů. Jak skutečně tyto plesy vypadaly v období 1. republiky, jenom odhaduji z doslechu. Rodiče mívali přehled, co je zač slečna nebo mladý pán, 
se kterým syn nebo dcera často tancují. Lustrovali jejich rodiny, pokud pamatovali, až do třetího kolena. V případě nepříznivého (určitě subjektivního) lustrační výsledku 
i zakročovali. Často ovšem marně.

Po plese se nic vážného nedělo, poněvadž rodiče doprovázeli své „děti" z plesu domů. Někteří rodiče výjimečně zaplatili drahé taxi. Tradovalo se ve městě, že jedna slečna vzadu v taxíku po plese, za přítomnosti rodičů vpředu, počala. Asi to někdo záměrně rozšiřoval. Jinak byl maturitní ples poetický a ničím nezkažený vstup do života dospělých.

Volnější bývaly maturitní večírky, na kterých byl přítomen jen třídní profesor, případně profesor oblíbený. Za socialismu musel být večírek ohlášen na radnici a příslušný referát vydal povolení. To již jako maturant z České 64 pamatuji. Večírek XI. E třídy JSŠ, Česká 64, se uskutečnil ve velkém sále restaurace Kotva na Lidické. (Kotva byla zbytečně zbořena při stavbě Polikliniky Jih.)

Podobné byly pravděpodobně i jiné večírky. Maturita za sebou, neznámé 
a trochu tajemné před sebou. Večírek provázela určitá srdečnost a sounáležitost zúčastněných za aktivní přítomnosti třídní profesorky. Zvláštní a těžko zopakovatelná atmosféra, umocněná tím, že slečny byly v gala a mladí pánové vytáhli ze skříně saka a kravaty. Budoucí doktoři 
a inženýři Petr Pražák a František Pícha vybalili klarinety.

Rozdíl mezi plesem a večírkem byl asi v tom, že ples prožívali a snad si i užívali také rodiče. Ve 20. letech 20. století možná byli rodiče překvapeni (kladně) tím, že viděli syna 
a dceru jinak než do té doby. 
I v tom, že se z mazurky a maděry najednou přešlo našimi 
a charleston. Rodiče ale viděli dál. Co bude syn dělat a jak se bude v životě mít.

KLÁRA SKÁLOVÁ