I když je temelínská elektrárna v provozu už řadu let, stále budí velké vášně. Momentálně hlavně kvůli plánované dostavbě třetího a čtvrtého bloku. Mají se jí Jihočeši skutečně obávat? „Mít v jedné lokalitě provozované bloky a další ve výstavbě je sice oříšek, ale nic nového," uklidňuje v rozhovoru pro Deník Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Když se řekne Česká republika a energetika, každý si nejprve vybaví Temelín. Rakouští odpůrci mu ale v 90. letech přiřkli určitý punc negativní výjimečnosti a symbolem odmítání jaderné energetiky pro ně zůstává i dnes. Liší se skutečně od mnoha jiných obdobných zařízení v celém světě?
On to bohužel není ani tak punc jako spíš cejch. Byť je skutečně nezasloužený, Temelín si ho s největší pravděpodobností ponese po celou dobu své životnosti. Je pravda, že stavba, spouštění i zkušební provoz tehdy opravdu poznamenaly zpoždění a velké změny původního projektu. Ale od chvíle kdy se reaktory rozběhly, jsou temelínské bloky na stejné úrovni jako ty ostatní. A rozhodně by si zasloužily označení bezpečná elektrárna. I když to tak bohužel mnohdy z různých novinových titulků nevypadá.

Stane se Temelín jinou elektrárnou v okamžiku, kdy začne stavba  dvou nových bloků?
Mít v jedné lokalitě, ve velmi malé vzdálenosti od sebe provozované bloky a bloky ve výstavbě je oříšek, ale nic nového. Vše se bude muset připravit a organizovat tak, aby se stavba s provozem navzájem ovlivňovaly co nejméně.

S jakými bezpečnostními riziky se musí během výstavby třetího a čtvrtého bloku temelínské elektrárny počítat?
Například bude třeba zvládnout velké množství nových lidí, kteří na stavbu přijdou a budou se poměrně často v různých fázích střídat. To přinese úplně nové nároky na kontrolu jejich bezpečnostní spolehlivosti a na místě samém na kontrolu pohybu.

Mohou sousední země Rakousko a Německo, popřípadě Evropská unie nějak ovlivnit záměr dostavby Temelína, konečnou podobu vlastní stavby nebo termín spouštění nových bloků?
Oficiálně zatím ne, protože rozhodování o energetické politice a konkrétních typech elektráren je svrchovanou záležitostí každého státu. Tím pádem i České republiky. Ale přesto nežijeme ve vzduchoprázdnu. Existuje celá škála 'měkkých' nástrojů, které mohou ve skutečnosti být daleko účinnější než paragrafy. Eskalace emocí, kterou jsme si prošli při dokončování prvních dvou bloků před více než deseti lety, pro nás byla a stále ještě je velkou školou. Snad tentokrát dokážeme ještě lépe a ve větším klidu vysvětlit, že co nejvyšší úroveň bezpečnosti je především v našem vlastním zájmu. Otázkou ovšem zůstává, bude-li druhá strana chtít naslouchat.

Plánovaná výstavba třetího a čtvrtého bloku bude největší investiční akcí v naší zemi, která přímo či nepřímo zaměstná tisíce lidí. Jak se na tuto akci připravuje váš úřad?
Od státního dozoru se při dostavbě nových bloků právem očekává, že licenční proces i kontrolu a vymáhání všech požadavků zajistíme na úrovni nejlepší světové praxe. Ta se stále vyvíjí, požadavky na legislativu i technickou kompetenci inspektorů v současné době stále rostou. Musíme se proto snažit s nimi držet krok. To ale bohužel není a nebude ve složitých podmínkách reforem veřejných financí snadnou záležitostí.

Co tím máte konkrétně na mysli? Projevuje se ekonomická krize i v oblasti jaderné energetiky?
Názorným příkladem může být naše klesající konkurenceschopnost na trhu práce. Potřebujeme vynikající odborníky, kteří zároveň dokáží být i dobrými úředníky. A nabídnout můžeme méně než poloviční finanční ohodnocení, než je možné dosáhnout v námi regulovaném odvětví. Nemá ovšem cenu fňukat. Budeme se s tím muset i nadále prát a snažit se dělat to nejlepší, co je v našich silách.