Bujarý a řízný swing tu a tam naruší majestátní melodií důstojný waltz, zazní i tklivé tango a dáma s náušnicemi z pavích per se svým partnerem zdobí parket tanečními figurami i elegantní vizáží.

Dalších párů bot, sunoucích se rytmicky po hladkém povrchu, je však jen poskrovnu.

Tanečníků, kteří vyzkoušeli novinku v českobudějovické kulturní nabídce, zatím mnoho být ani nemůže. První taneční čaje hotelu Vita ve Skuherského ulici totiž připravil Jiří Konečný se svým týmem a kapelou JazZíkaSpol na prvního prosince tohoto roku. Další se konaly včera a mají následovat co čtrnáct dní.

„Ten pojem taneční čaje mám spojený s vojnou. Za mého mládí jsme každý víkend prošoupali vojenské polobotky," zavzpomínal si tentokrát už v důstojných lakýrkách obutý a do elegantního smokingu oblečený hoteliér Jiří Konečný. „Mně osobně tradice nedělních odpoledních tanečních čajů tady v Budějovicích chyběla. Hlavně tedy ta příležitost zastavit se ve všem tom shonu a pracovním vypětí, poslechnout příjemnou hudbu, posedět s přáteli a zatančit si," vysvětlil manažer svou motivaci k zavedení staronové tradice.

Taneční čaje mají své kořeny v Anglii ve viktoriánském období. Ty českobudějovické ale hudbou, řešením interiérů a celkovou atmosférou evokují spíše třicátá léta minulého století.

„Kapela hrála písničku Jen pro ten dnešní den a já měla pocit, že zpoza rohu vystoupí Oldřich Nový. Ta atmosféra je opravdu autentická," svěřila se dáma s pavími náušnicemi Věra, která k návštěvě tanečních čajů přemluvila i manžela. Ten ovšem nadšení své choti bezezbytku nesdílel. „Tak třeba tango nám vyloženě nešlo, to musíme do příště nacvičit. I když je pravda, že na rozdíl od tanečních hodin, tady to nikdo nehodnotí," přiznal trochu podsaditý třicátník, který prý s manželkou Věrkou před lety absolvoval taneční kurzy pro dospělé. „Člověk se nemusí stydět a v klidu si zkouší nové kroky, nebo prostě nastoupí a metodou pokus omyl si osahává parket třeba i v tom rytmu tanga."

Právě autentická atmosféra třicátých let a elegantní prostředí také podle dalších tanečníků odlišuje taneční čaje od jiných večírků, které občas pořádají například českobudějovičtí senioři.

Kapelník skupiny JazZíkaspol Jindřich Zíka se ale obává, že nadšení pořadatelů, a dokonce ani těch několika prvních tanečníků, nemusí pro znovuoživení tradice tanečních čajů stačit. „Viděl jsem spoustu podobných dobrých nápadů, které se neuchytily. Největší problém je to, že lidé, kteří by podobné akce ocenili, se o nich často vůbec nedozví," vysvětlil své obavy zpěvák a trumpetista Jindřich Zíka.

O úspěšnosti čtrnáctidenního cyklu tanečních čajů tedy zřejmě rozhodne schopnost pořadatelů dát o sobě vědět. Otázka finanční náročnosti je, alespoň podle Jiřího Konečného, méně důležitá. „Už proto, že jsme se rozhodli nabídnout cenu dostupnou pro kohokoliv, třeba i důchodce. Smyslem je vytvoření příležitosti pro relaxaci a harmonizaci osobnosti. Nemá to být byznys s kulturou," dodal Jiří Konečný.

Autor: Ivan Studený