V roce, kdy si připomínáme kulaté výročí od konce druhé světové války, ožívají hrůzné vzpomínky snad ještě více než kdy jindy. Právě proto, aby se nezapomnělo na to, co válka dokáže, je tábor dodnes otevřený veřejnosti. U příležitosti výročí, kdy 5. května 1945 osvobodila americká armáda zajatce, kteří tady žili a pracovali v nelidských podmínkách, se v Mauthausenu konala pietní akce. Poklonit se přijeli nejen státníci z desítek zemí světa, pamětníci, ale například i pozůstalí po obětech.

Jedním z těch, kteří zde ztratili své nejbližší, je Josef Henek. Tomu tady nacisté popravili oba rodiče. „Musel jsem položit kytičku na místo, kde moji rodiče čekali na smrt a kde nakonec zemřeli," řekl s dojetím v hlase Josef Henek. Rodiče, kteří svým životem zaplatili za odboj, popravili 10. dubna 1945. Do osvobození tábora tehdy zbýval necelý měsíc! „Já jsem byl v té době v učení, staral jsem se o mladšího bratra a sestru," popsal jedno z nejhorších období svého života Josef Henek.

Další, kdo zde ztratil v táboře Mauthausen blízkého člena rodiny, je dnešní ministr kultury, Jihočech Daniel Herman. Tomu v Mauthausenu zemřel dědeček také krátce před osvobozením tábora, přesně 7. dubna 1945. „Byl to otec mé maminky, na kterého máme samozřejmě mnoho rodinných vzpomínek. Dodnes máme doma židovskou hvězdu, kterou nosil na kabátě, a právě kvůli tomu tady zahynul," vzpomínal ministr. Dodal, že právě na tomto místě, kde jeho dědeček zemřel, byl poprvé v roce 1968, když mu bylo teprve pět let. A místo, kde byl nacistický tábor, navštívil prý pak ještě mnohokrát.

Všichni pozůstalí, státníci i pamětníci mluvili o tom, že je nutné si hrůzy války neustále připomínat, aby se nic podobného ve světě už nikdy neopakovalo. Položit věnec a uctít oběti války přijela například i skupinka z českobudějovického gymnázia.

„S kolegou z gymnázia z Francie, se kterým spolupracujeme, jsme se dohodli, že sem pojedeme uctít památku těch, kteří válku nepřežili. Chtěla jsem studentům ukázat toto místo jako místo, které symbolizuje utrpení, jež přinesla válka," uvedla učitelka francouzštiny a angličtiny Marta Vacovská. Dodala, že pokud je jí známo, nikdo z její rodiny v koncentračním táboře nezahynul. „Má babička ale pocházela z nádražácké rodiny v Domažlicích. Z okna viděla a mávala spoustě kamarádům a spolužákům židovského původu, kteří byli transportováni z domažlického nádraží. Vyprávěla mi o tom," dodala učitelka. Na její studenty prostředí bývalého koncentračního Tábora velmi zapůsobilo. „Je to tady smutný. Působí to zvláštně, děsivě. I ten náš památník tady," říká studentka z Českých Budějovic Veronika Šulcová. „Na takovém místě jsem poprvé. Už když sem přijdete, tak to vypadá hrozně, je to strašný pocit," přidala se i její spolužačka Ludmila Tolarová.

Do Mauthausenu přijeli na pietní akci i příznivci Komunistické strany Čech a Moravy z Českých Budějovic. „Máme pocit, že tady bývá z naší republiky poměrně malé zastoupení u těchto akcí. My sem jezdíme každý rok," řekla Kamila Slavíčková, která přišla k československému památníku společně s vnukem Martinem Vobejdou, jenž držel v ruce vlajku s nápisem České Budějovice.

Bývalý koncentrační tábor Mauthausen, ve kterém zemřel například písničkář Karel Hašler a většinu války tady prožil i budoucí prezident Antonín Novotný, navštěvují každý rok davy lidí. Právě u příležitosti oslav osvobození koncentráku přijela na naši historii zavzpomínat například i skupinka lidí z jihočeské Soběslavi. „Za války jsme tady neztratili nikoho. Ale myslím, že je to povinností každého občana České republiky uctít ty lidi, kteří se bohužel nedožili vítězství. Uctít lidi z celé republiky, z celého světa, kteří zde byli zavražděni," míní Jan Pehe ze Soběslavi.

Kytičku k československému památníku přijela položit i Věra Becková z Prahy. Její otec pobyt v lágru naštěstí přežil. Na strašnou zkušenost ale vzpomínal celý život a dceři o ní vyprávěl. Mauthausen spolu prý i několikrát navštívili. Letos už přijela sama, neboť otec před dvěma lety zemřel. Otec tábor podle jejích slov přežil jen díky tomu, že znal německý těsnopis. „Táta tady byl čtyři roky, za odboj. Po mamince byl Žid, ale nacisti to naštěstí netušili. Jeho tatínek Žid nebyl," vypráví Věra Becková s tím, že kdyby byl tatínek v kamenolomu, válku by určitě nepřežil. Kamenolom bylo místo u Tábora, kde vězni pracovali doslova v nelidských podmínkách. Známé jsou mauthausenské schody, po kterých museli často nemocní a velmi vyhublí vězni nosit až padesátikilové kameny. Schodů je celkem 186 a jsou velmi příkré. Podle pamětníků mluvil Heidrich o tomto způsobu ničení vězňů jako o vyhubení prací.

O mauthausenském koncentračním táboře se mezi pamětníky mluví jako o jednom z největších a nejotřesnějších popravišť Čech a Slováků.