Společný život v dobrém i zlém si přislíbili 7. února v roce 1953. „Seznámila nás kamarádka Helena Marková, která Milušku vytáhla z domu. Byla to náhoda. Ale padla mi do oka už před rokem na Silvestra. Seděla u stolu s kamarádkami, ale netroufal jsem si,“ vzpomíná Ivan na dobu základní vojenské služby v Kaplici. Pocit zamilovanosti si Ivan stále vybavuje. Vzali se po dvouleté známosti, on se stal vojákem z povolání a dotáhl to na podplukovníka. Jeho žena celý život honila čísla jako účetní. Osud je zavál nejdříve do Benešova u Prahy, později do Českých Budějovic. Dva roky po svatbě se jim narodila Ivanka, dnes už mají pravnoučata.

„Rodiče měli v Kaplici dvě zahrady, jezdili jsme jim pomáhat,“ vybavuje si Miluška. I když Ivan moc volného času neměl, chodili na procházky do parku. Vzpomínají na krásné dovolené u moře – na Krymu, několikrát v Bulharsku.

Mají se rádi dodneška. Miluška přežila těžkou mrtvici s krvácením do mozku, která zanechala následky. Za čas mrtvice navštívila i Ivana, jenž také přišel o nohu. „Každý den se snažím půl hodiny kulhat po chodbě – ta protéza není žádná záchrana, protože při mrtvici jsem přišel o rovnováhu,“ přibližuje své potíže. Má špatné oči, nemůže číst. „Ale sociální pracovnice Olinka Malinová nám čte detektivky nebo nás vozí do parku,“ přidává Miluška, která ráda sleduje v televizi pořady o cizích zemích, zvířatech. Oběma jim chutnají sladká jídla – žemlovka, krupice, palačinky.

Oba se také rádi v mysli vracejí do doby svého mládí a dětství. „Už se na nás podepsalo stáří,“ konstatuje smutně 90letý Ivan a jeho 84letá žena dodává: „Nevím, co bude, až jeden z nás odejde.“ Skončí příběh dlouhé lásky…