Kapacita tramvaje byla 30 cestujících a 2 zaměstnanci, s vlekem 3 zaměstnanci. K sezení 18 míst, ke stání 8. Podle pamětníků stávalo v „elince“ více lidí než 8. Lavice byly zhotoveny z latí dvou barev: ze světlého jasanu a tmavého mahagonu. Ve všech oknech uvnitř vozu visely záclonky, Řidič na plošině byl chráněn proti počasí jen zepředu. Po straně byla plošina otevřená.


Zpočátku stálo normální jízdné 12 haléřů, potom 66 haléřů v roce 1925, 60 haléřů v roce 1936 a po 2. světové válce 1 Kč a 1,50 Kč.


Tramvajové vedení bylo upnuto v ulicích ve výšce 5,5 m. Dodnes se zachovalo několik secesních držáků na domech. Buď jednoduché pevné s hákem, nebo ozdobné s otočným válečkem (právě tyto dva ozdobné nedávno nějaký sběratel v Žižkově ulici odmontoval). V ulici Karla IV. jsou dosud čtyři.
Vzpomínkou na tramvaje je poslední tramvajový kandelábr na Mariánském náměstí. Svědek tramvají je také roh keramické dlažby zvané Janákovy na náměstí Přemysla Otakara II. Když se na náměstí odstranily „kočičí hlavy“ a pokládaly se dlaždičky podle návrhu Pavla Janáka, tramvaje normálně jezdily a v rohu náměstí poblíž záložny zatáčely. V tom jednom místě nevytváří pás ze žulových desek ostrý úhel, ale oblouk. Bylo snazší položit výjimečně oblouk, než přesazovat koleje.


O trolejbusech, které by mohly částečně nebo zcela nahradit tramvaje se začalo překvapivě mluvit již v roce 1938. Oficiálně je to uvedeno v koncesní smlouvě mezi JČE a radnicí ze dne 13. 5. 1938. V roce 1946 byl podnik JČE a s ním pouliční dráha znárodněny. Hned poté se radnice a JČE dohodly, že nebudou rekonstruovat stávající tramvajové linky, ani je rozšiřovat o nové a rovnou navrhly trolejbusy. Lze říci, že město podlehlo módě trolejbusů. Na tom je zajímavé, že budějovické tramvaje se odvezly do Mostu, kde byly v provozu asi do roku 1955, a když Most naopak rozšířil tramvaje a zrušil trolejbusy, předal nepotřebné trolejbusy do Č. Budějovic.


Poslední jízda tramvají ve městě se uskutečnila úředně dne 28. 2. 1950 směrem na Pražské předměstí, ale podle pamětníků tramvaje ještě v březnu vypomáhaly, protože byl nedostatek trolejbusů. Občané se tenkrát pořád ptali, kam „elinky“ zmizely. Dopravní podnik, který byl zřízen k 1. 1. 1950, stroze oznámil, že byly odvezeny do Mostu. V té době zrovna jezdily ve městě současně tramvaje i trolejbusy, takže Dopravní podnik byl z dotazů na tramvaje nervózní. Domníval se, že trolejbusy lidem stačí. Koleje byly ve městě nataženy ještě léta, čímž se rozšířilo, možná to inicioval Dopravní podnik, že se tramvaje z Mostu zase vrátí, až se koleje opraví. Prvně se koleje vytrhaly na Lidické, kde se pokládal asfalt. (Razilo se tehdy, že Budějovice budou městem asfaltu.) Nejdéle vydržely koleje tramvají na Mariánském náměstí a ve stanici U tří lvů. Údaje, kdy zmizela poslední kolejnice, se rozchází, jeden svědek tvrdí, že až v roce 1961.


Ke zrušení tramvají přispělo i to, že koleje na Pražské a Linecké nemohly v rovině vést přes železniční koleje. Tím měřila tramvajová síť jen 5,1 km, s manipulačními kolejemi 6,2 km. V secesním depu v Mánesově ulici byly čtyři koleje vedle sebe. Do Mostu bylo předáno 7 motorových vozů. Osmý vůz byl poškozen při bombardování v roce 1945 na Wilsonově náměstí a sešrotován, stejně jako 3 vlečné vozy.