K nejvyhledávanějším restauracím v krajském městě patřil podnik Václava Volbrechta a jeho nástupci Václavu Vaňkovi v Kněžské ulici. Na oběd se tam zastavovali nejen ministři, ale také operní zpěvačka Ema Destinnová. Když jezdila vlastním autem ze Stráže nad Nežárkou do Prahy, „vzala" to vždy na oběd přes Budějovice.

U Volbrechtů se zakládaly slavné spolky a stolní společnosti. Spolky a výbory nahoře v klubovnách, stolní společnosti dole, někdy i v lokále. Devatenáctého října roku 1912 byl v horním sále založen Klub přátel města. Ještě předtím, než přišla z Prahy zpráva, že vznikla Československá republika, byl 25. října 1918 ustanoven U Volbrechtů Národní výbor, který převzal správu nad městem. Desátého prosince 1919 zde byl ustanoven Klub šachistů, 28. září 1924 Radioklub. To byl třetí klub v republice po Praze a Brnu. Senzace byla, když klub téhož roku zachytil vysílání z New Yorku. O rok déle, 24. října 1925, tady bylo založeno Sdružení jihočeských výtvarníků. Současně s tím zde vznikla kancelář odboru Klubu československých turistů.

U Volbrechtů se pořád něco dělo. Spontánně zde vznikla stolní společnost J. D. T., což byl trochu haškovský styl. J. D. T. tepala politiku a politiky. Zkratka znamenala „Jen Do Toho". Secesní dům se změnil za socialismu. Byl nevhodně přestavěn a v něm založen VUML. Hovorově VUML, ve skutečnosti Večerní univerzita marxismu leninismu.

Další z hojně navštěvovaných budějovických restaurací byla v minulém století i chvalně, nechvalně známá hospoda Vlčí jáma v Biskupské ulici, která fungovala už od 19. století. V 50. letech 20. století však její sláva skončila. V roce 1960 se v tom místě a podél nábřeží postavil Hydroprojekt a přímo na Vlčí jámě obytný dům s cukrárnou Na Zábradlí.

Od roku 1946 se chodilo Biskupskou na hokej a když se diváci vraceli, zapadli někteří do Vlčí jámy, bez ohledu na to, jestli se vyhrálo nebo prohrálo. Skutečně zapadli, poněvadž podlaha lokálu byla níže než chodník. Přesto, že i slušné listy se vyjadřovaly o Vlčí jámě jako o putyce, býval to původně normální lidový hostinec. Na začátku 19. století hostinec U Schwarzbauerů, ke konci 19. století U Zeinerů. V období 1. republiky nejprve U Klímů a pak se objevil název Vlčí jáma.

Před rokem 1933, kdy zde byl hostinským Jan Černý, to byla jen Vlčí jáma. Úřední název to nebyl, živnost hostinskou měl Jan Černý, ale název vyloženě seděl. Původně byl chodník níže podobně jako na protější straně Biskupské. Časem se chodník srovnal s vozovkou a do hospody se muselo jít dolů po schůdkách. Do zakouřeného hustého prostoru, kde to vřelo, což se jistě podobalo jámě. Termín „doupě" se ale neujal, i když to podle policejních zpráv týkajících se hazardu doupě bylo. S oblibou se tady totiž štamgasti scházeli u hazardní hry teta.

Své jméno už si u Budějčáků udělala postupem let hospoda U Černého koníčka, která bývala v 19. století zájezdním hostincem. V roce 1854 se například uvádělo, že má k dispozici stáje pro 40 koní. Roku 1869 koupili hostinec Schwarzenbergové.

Inzerát z roku 1872 za hostinského Václava Drazdíka zněl: „V dobře vytopeném a proti průvanu chráněném saloně knížecí Švarcenberské restaurace U Černého koníčka se pořádají uzavřené taneční večírky. K většímu pohodlí obecenstva bude jezdit v sobotu a v neděli od 7. hodiny večer omnibus od Stříbrného zvonu až k salonu Černého koníčka. Pivo z knížecího pivovaru z Krumlova."

V roce 1876 tady Václav Drazdík čepoval již třeboňské pivo. V srpnu 1904 účinkoval U Černého koníčka Bioskop, nejnovější zlepšený kinematograf. Promítali se ukázky z rusko-japonské války, pochod kozáků, lov lososů v Americe či královské drama v Srbsku. V letech 1909 a 1910 zde pravidelně promítal The Royal Biograf.

Původní Koníček měl adresu náměstí Radeckého nebo Jeronýmova 1. V tom místě byl v roce 1912 postaven Schwarzenberský palác. Upoutávka v Jihočeských listech v únoru 1914 zněla: „Otevření restaurace. Dovoluji si tímto P. T. obecenstvu oznámiti, že dne 7. února 1914 otevřena bude se vším komfortem a pohodlím zařízena knížecí Schwarzenberská restaurace U Černého koníčka v Českých Budějovicích, Schmerlingova třída. Každou středu vepřové hody. František Bednář, restauratér."

V období 1. republiky se v restauraci střídali hostinští, přičemž každý hostinec převzal a znovu zřídil. Restaurace U Černého koníčka si udržela úroveň i po 2. světové válce a ani po roce 1948 neztratila svůj glanc. A ten trvá až dodnes. Kromě Platanu tady návštěvníci ochutnají různé pivní speciality, domácí limonády či likér kontušovku, kterou mohou znát z Osudů dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška.