Zde na mě čekalo nejen už upečené voňavé cukroví, ale i rachot strojů, které míchají těsto nebo pomáhají se zdobením sladkých zákusků.

Před vstupem do samotného světa těst a polev mi vedoucí provozu podává nejen pokrývku hlavy, ale i bílý plášť. „To jsou hygienická pravidla, která musíme dodržovat všichni," směje se vedoucí provozu Petr Hovorka, zatímco se snažím schovat všechny neposlušné vlasy pod bílý čepec.

V kanceláři se ještě potkávám se zástupci celní správy. „Dneska tu zrovna máme kontrolu. Je to ale docela běžné, do cukroví například používáme rum, takže nás občas někdo přijde zkontrolovat, jestli třeba nepodvádíme," vysvětluje mi Petr Hovorka.

Když jsem náležitě vybavena, nic už nebrání tomu, abych se spolu se svým průvodcem vydala do samotného provozu. Nejprve procházíme místností, ve které nás obklopí vůně čokolády. „Tady připravujeme naší novinku, začali jsme totiž s výrobou čokoládových pralinek," ukazuje Petr Hovorka malé formičky ve tvaru srdíček.

Právě v téhle místnosti  vznikají i jiné sladké dobroty. Tvarují se zde například zelení kapříci i podkovičky pro štěstí z marcipánu. „Spolu 
s pralinkami  a makronkami je dáváme do speciálních vánočních krabiček," ukazuje Petr Hovorka připravené sladké figurky ozdobené třeba i zlatými jedlými třpytkami.

„Na Vánoce pečeme hlavně klasické cukroví, které zná každý od svých maminek či babiček," říká Petr Hovorka. „V poslední době je ale zájem také o trendové věci, proto jsme se pustili do výroby pralinek či makronek."

Vánoční cukroví se v pekařství a cukrářství U Kláštera v Českých Budějovicích vyrábí stejně jako doma. Nezapomíná se ani na kvalitní suroviny.Právě barevné slepované makronky mě zajímají. Mluví se o nich všude. Každý, kdo je někdy zkusil upéct doma, ví, že to není zrovna jednoduchá záležitost. Snažím se proto vyzvědět, zda mají profesionálové nějaký tajný trik, který při výrobě těchto sladkostí pomáhá.
„Je to stejné, jako když je někdo dělá doma. Důležité je si vše přesně odvážit," vysvětluje Marcela Vachůtková, která v pekárně a cukrárně pracuje už devět let.

„A člověk hlavně nesmí zapomenout pořádně třísknout s plechem, než makronky dá péct. To je hodně důležitý krok, nesmí v nich totiž být žádné vzduchové bublinky," směje se cukrářka a dodává, že o makronky je v poslední době zájem i proto, že jsou bezlepkové. „Není v nich klasická mouka, takže si na nich mohou pochutnat i ti, kteří trpí nějakou alergií," dodává.

Pokračujeme ale dále. 
V další velké místnosti už na nás čeká rachot různých strojů, které cukrářům ulehčují práci. Některé z nich znám 
z domova, jen v mnohem menším měřítku. „Máme tu stroje, které nám pomáhají míchat těsta a krémy, podobně jako kuchyňský robot, ale pak tu máme i další. Třeba tenhle stroj nám pomáhá polévat zákusky čokoládovou polevou," ukazuje na jednotlivé přístroje Petr Hovorka.

Ještě před hnětením těsta se jednotlivé suroviny musí přesně odvážit. „Práce u nás začíná přibližně v pět hodin, kdy si připravujeme například šlehačku a pokud je to v plánu, i suroviny na těsto. No a pak se už jede podle předem připraveného rozvrhu," popisuje Marcela Vachůtková.

Vedoucí provozu mi dál ukazuje stroje, které pomáhají například rozvalovat těsto. Očima hledám i nějaký přístroj, který dokáže vykrajovat vánoční cukroví, nepřekvapilo by mě to. Vždyť tu letos vyrobí přibližně 500 kilogramů cukroví.

„Ne ne, nic takového tu nemáme," směje se Petr Hovorka. „Vánoční cukroví vykrajujeme a tvarujeme pěkně ručně, a stejně tak jej i zdobíme," vysvětluje mi a dodává, že se snaží volit i suroviny tak, aby linecké nebo třeba vanilkové rohlíčky opravdu byly jako od maminky. „Do těsta například nedáváme žádné rostlinné náhražky, ale opravdové máslo," prozrazuje.

Po upečení a nazdobení je třeba hotové vánoční cukroví přendat do připravených krabiček. „Každá krabička má přesně danou svoji váhu a po naplnění ji ještě převažujeme. Pak případně doplním nebo uberu nějaký ten kousek," ukazuje mi Marcela Vachůtková a rychle plní jednu krabičku za druhou upečeným cukrovím.

Neodolám a ochutnávám upečený vanilkový rohlíček, vlastně můj první v tomto roce. A v tu chvíli se už opravdu začínám těšit na Vánoce.

Vánoční cukroví se v pekařství a cukrářství U Kláštera v Českých Budějovicích vyrábí stejně jako doma. Nezapomíná se ani na kvalitní suroviny.„Jen si dejte," pobízí mě Petr Hovorka. „Já už o sladké moc nestojím, to víte, mám ho kolem sebe pořád," směje se a jeho slova potvrzuje i Marcela Vachůtková. „Raději si dám kus masa. A doma už ani moc nepeču. Ale ostatní, pokud vím, vánoční cukroví doma nezanedbávají," ukazuje na své kolegyně, které zrovna připravují sladké zákusky do cukrárny.

Moje návštěva ve světě sladkých dobrot se pomalu chýlí ke konci. Ještě před odchodem si však na chvíli sedám do kanceláře s Petrem Hovorkou a povídáme si o výrobě dortů i o požadavcích velkých supermarketů.

„Cukroví, které zde vyrábíme, si lidé mohou koupit především v našich podnikových prodejnách a samozřejmě 
i přímo zde, v cukrárně," říká Petr Hovorka. „Spadáme pod pekárnu Srnín, takže naše firma dodává cukroví a zákusky i do supermarketů. Tam je to ale složitější, velké řetězce po nás chtějí co nejlevnější výrobky, takže pak se v některých našich provozech vyrábí i strojové cukroví," vysvětluje mi.

Jedním dechem ale dodává, že to přímo u nich nepečou. „Náš provoz jde cestou kvalitních surovin, navíc máme stálé zákazníky, kteří se 
k nám vrací nejen pro vánoční cukroví, ale třeba i na posezení přímo v cukrárně s dobrým zákuskem."

V cukrárně je pak možné si objednat i dorty. „Máme samozřejmě nabídku klasických dortů, ale lidé čím dál častěji chtějí dort doslova na míru," říká dlouholetý vedoucí provozu.

Samozřejmě mě zajímá, co znamená dort na míru. A Petr Hovorka mi to vysvětluje. „Znáte takové ti americké seriály, kde se pečou dorty ve tvaru zábavních parků nebo celých měst? Tak něco podobného si občas zákazníci žádají také u nás," směje se Petr Hovorka mému překvapenému výrazu.

„U nás to není to zase tak extrémní, nemáme tu samozřejmě prostor ani čas na to, abychom se zabývali celý den jedním dortem. Už jsme ale vyráběli třeba celou školní třídu i s žáky v lavicích a paní učitelkou u tabule," říká.