O výstavbu se údajně měla zasloužit majitelka blízkého zámku a velkostatku, manželka pražského měšťana Jana Vambery, Anna. Na její popud vypracoval tesař Antonín Mrázek stavební plány. „Výkres je proveden na jediném archu papíru, opatřen pečetí hospodářského ředitelství statku Radvanova a schvalovací doložkou hejtmanství. Dochované zbytky mlýna ale tomuto plánu neodpovídají,“ uvádí Jan Doubek v Databázi větrných mlýnů a čerpadel.
Mnoho informací se o stavbě z lomového kamene a cihel ani podle Jany Wagnerové z památníku Mladovožička nedochovalo. „O vzniku větrného mlýna nejsou žádné písemné zprávy, ani v archivu památníku nic nemáme. Všechno, co víme, většinou pochází z ústního podání. Dříve pracovníci památkové péče také zvažovali zařazení objektu mezi chráněné,“ popsala.
Mlýn měl pracovat asi do poloviny 19. století, od té doby chátrá. Leží na pozemku města Mladá Vožice, v okolí se nachází soukromé pastviny dobytka. Stavba o průměru asi devět metrů, z které zbyly už jen šestimetrové obvodové zdi, měla kdysi sloužit právě jako dobrý pomocník místním zemědělcům k lisování oleje z řepky olejky.
V neutěšeném stavu jsou ruiny podle Wagnerové odhadem více než sto let. „Lidé se na to místo moc neptají, ale chodí tam určitě různí nadšenci na procházky. K místu se také váže historka, že si tam pasáček přivázal kozu a ona se mu oběsila,“ uvedla Wagnerová zajímavost, která se k lokalitě váže.
Z vrchu je i hezký výhled do okolí. Na louce je i lavička, v blízkosti zříceniny mlýna stojí barokní zámek, který je v soukromém vlastnictví. Navštívit lze i blízkou Ústějovskou kapličkou, z které se stalo poutní místo.
