Snímek v dnešním díle je z rybářských závodů na pravém břehu slepého ramene Malše dne 8. srpna 1957. Ryby se chytaly po obou březích slepého ramene, úlovky vážila porota na Sokolském ostrově před sokolovnou, kde současně probíhala pouť. Od Solní branky byl instalován provizorní most. Slepé rameno bylo odděleno od vlastní Malše sítí, aby nemohly ryby uniknout. Nejsou známy výsledky rybářských závodů, ani druhy chycených ryb. Zřejmě šlo hlavně o předem nasazené kapry.

Slepé rameno nebylo a není absolutně „slepé". V šíji mezi Předním mlýnem a Sokolským ostrovem z roku 1931 je regulovatelná propusť do Mlýnské stoky. Předpokládalo se tenkrát správně, že na konci slepého ramena se budou usazovat nečistoty, dřeva, listí apod. a propustí se občas slepé rameno propláchne. Z hlediska českobudějovického názvosloví byly pro vodní tok za klášterem předělem léta 1930 a 1931. V listopadu 1930 roku byly prvně spuštěny bubny Jiráskova jezu. Do té doby protékalo za klášterem východní rameno Vltavy (s vodou Malše), potom jen slepé rameno Malše. Vltava tekla od Valchy rovnou k Jiráskovu jezu.

Na snímku je vidět, že klášterní kostel má děravou střechu. Buď se střecha právě opravovala, nebo se tehdy na malé díry ve střechách nedbalo. Čekalo se na díru větší, o čemž svědčí, že jedna střešní lať je zlomená a není patrné, že by se pokrývači na správku připravovali. V pozadí Přední či Havlíčkův mlýn má nahoře cimbuří, ve kterém je levá věžička podle světlé omítky nějak novější. Traduje se, že kolem roku 1953, když se na sokolském stadionu odstřelovala hudební mušle (stadion se měl přestavovat a později přestavěl na mezinárodní délku lehkoatletické dráhy 400 m), byl výbuch tak silný, že poškodil i cimbuří Předního mlýna. Věžička se tedy opravila. Později podnik Domácí potřeby, který měl ve mlýně skladiště, celé cimbuří odstranil. Obnovilo se až nedávno, kdy se mlýn rekonstruoval na hotel Budweis.

Vpravo na snímku přiléhala k nároží kláštera hranolová věž, původně asi pozdně gotická s barokní prejzovou stříškou. Věž nebo bašta zaplňující prostor parkánu měla podle veduty Jana Willenberha z roku 1602 v přízemí klenutý průchod, takže bylo možné procházet podélně parkánem. Věž byla zbytečně zbořena na konci 19. století. Od této věže směrem k dnešnímu gymnáziu vedla nízká parkánová hradba a několik metrů za ní hlavní hradba ke klínové baště. Mezi oběma hradbami byl parkán, který byl poblíž solního skladu zastřešen. Zachované gotické opevnění (podobných si dnes jiná města velmi považují a jimi se prezentují) bylo zbořeno v roce 1902 kvůli stavbě německého gymnázia. Převážně německé vedení radnice o tom tenkrát hlasovalo. Proti zboření byl pouze profesor Braniš.

Není přesně zjištěno, zda již v roce 1957 byl v patře v tomto křídle klášterního konventu internát zemědělské střední školy. V přízemí už byla školní jídelna pro gymnázium v české ulici. Po internátu se v patře usadilo vojsko. Nedá se říci, že by vojsko klášter přímo devastovalo, ale poté i několik let, co klášter opustilo a někdo tam přišel, ihned poznal, že předchozími nájemníky byli vojáci.

Jižní stěna kláštera (část je na snímku zcela vpravo) byla výhodná stran pěstování teplomilné vegetace. Mniši tam pěstovali víno. Podobně jižní zeď školní tělocvičny gymnázia, kde školník pan Wölfl pěstoval meruňky. Mezi zbořenou hranolovou věží a polygonální baštou (u Drazdíků, dnes u Kliky) stála mezi hmotou kláštera a parkánovou hradbou ještě jedna stavba. Patrně také bašta dole průchozí, poněvadž je zakreslena na Willenbergově vedutě z roku 1602.

JAN SCHINKO