Miniaturní kopie parních lokomotiv z 60. let minulého století denně ožívají pod rukama Jiřího Dvořáka z Českých Budějovic. Ten je členem Klubu železničních modelářů budějovického automotoklubu a neustále vyrábí nové zmenšeniny vláčků. Věnuje tomu prakticky všechen svůj volný čas.

Sedmapadesátiletého Dvořáka lákaly mašinky od malička. „Táta jezdil s parní lokomotivou a občas mě vzal do depa. Dráha se mi tedy vždycky líbila. Ve dvanácti letech jsem pak dostal první vláček a kolečko kolejí, v šestnácti jsem začal modely stavět sám,” vzpomíná Dvořák.

Od té doby vyrobil desítky lokomotiv. Všechny sestrojil vlastnoručně od koleček až po komín, ale dalo mu to docela zabrat. Pracuje totiž s miniaturními součástkami a titěrnými šroubováčky, pilníčky nebo pinzetami. „Chce to velkou trpělivost a samozřejmě z toho bolí oči. Nemůžu u toho sedět celý den, musím si několikrát dát pauzu,” vysvětluje.

Vytvoření jedné lokomotivy tak trvá až tisíc hodin. Nejobtížnější přitom je správně namontovat kola a převody, aby model jezdil po kolejnici. Právě to považuje Dvořák za nejdůležitější. „Vlak má jezdit, to je základ. Dobře fungující lokomotiva, které chybí nějaký titěrný detail, je pořád pěkná, ale vypiplaný vůz, který nejezdí, je na nic,” zdůrazňuje.

Všechny své modely staví podle dobových fotografií, jedná se tedy o kopie vlaků, které jezdily po jihočeských tratích. Nejraději má vozy z 60. a 70. let minulého století, ale občas se inspiruje i jinými stroji. „Dělám i modernější lokomotivy, ale nesmíte na mě chodit s pendolinem. Přeci jenom kouzlo pro mě mají staré vlaky, správná lokomotiva má mít komín,” dodává.

Musí znát i rostliny

Během let, co se Dvořák svému koníčku věnuje, se také velmi změnily podmínky. Dnes všechny součástky sežene ve specializovaných obchodech, dříve měl jenom to, co se dalo koupit na komunistickém trhu. „Motory a žárovky z NDR byly strašně velké, kolikrát se tam ani nedaly nacpat. Také byl problém sehnat kolečka, nakonec jsem si musel doma vyrobit formu a dělat vlastní,” popisuje.

Železniční modeláři ale netvoří jen lokomotivy a vagony. Důležitým doplňkem miniaturních tratí jsou domečky, stromky či postavičky. Dvořák proto musí být trochu i stavitelem a odborníkem na rostliny, aby vše vypadalo reálně.

Také pro budovy hledá inspiraci ve skutečném světě, vyrobil již nádraží podle Hluboké nad Vltavou nebo kopii kostelíčka v Chotýčanech. Na modelu ale nechybí ani kuriozity jako miniaturní letní kino nebo nudistická pláž.

I když Dvořák modelařině obětuje prakticky veškerý volný čas, opustit ji rozhodně nehodlá. „Tohle je celoživotní záležitost. Dokud na to budu vidět a budu mít cit v rukou, neskončím,” uzavírá.