Nejeden z českobudějovických pamětníků s nostalgií vzpomíná na výletní restauraci U Rybů, postavenou na levém břehu Vltavy necelé tři kilometry před Boršovem.

V posledních letech se však zde setkávali už jen se smutným obrázkem chátrajícího objektu a kojili se nadějí, že se najde jeho zachránce.
A skutečně našel – je jím Martin Vytáček řečený Marvin, který se vlastníma rukama a s občasnou pomocí přátel pustil do jeho pozvolné renovace a znovuoživení tohoto turisticky frekventovaného místa.

Je to však ještě běh na dlouhou trať…

Bývalá hájenka

„Původně zde od roku 1859 stála schwarzenberská hájenka, obývaná knížecím hajným panem Rybou,“ připomíná zdejší historii Karel Kayman Jakeš, známý archivář a jeden z místních chatařů.

„Pan Ryba postupně skoupil pozemky okolo objektu a vytvořil zde prosperující hospodářskou usedlost. Ale protože výletníci cestou na Dívčí kámen a později i chataři z vedlejšího Údolí sporů, kteří chodili kolem, se nejednou stavili v hájence s prosbou o vodu či něco jiného, vyrostla v roce 1936 během jediného roku naproti hájence výletní restaurace U Rybů se solidní nabídkou občerstvení. Shodou okolností byla ve stejném roce 3. listopadu slavnostně otevřená Fričova stezka vystřílená ve skalnatém břehu podél Vltavy právě k této lokalitě. Co se týče chat, první tady byla postavena v roce 1928 a během čtyř let nastal neuvěřitelný boom, kdy tady vzniklo šedesát chat. Aktivní provoz restaurace, kde se odehrávaly i různé taneční zábavy a programy a kde byly i pokojíky k přespání, skončil v roce 1958,“ dodává Karel Kayman Jakeš.

Martin Vytáček chce oblíbené výletní místo na břehu Vltavy znovu oživit.

Foto: Hanka Hosnedlová

Údolí sporů

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let zaznamenala lokalita pokus o oživení vybudovaným kioskem na vltavském břehu pod hájenkou, kde nezřídka zněly kytary a písničky vodáků i chatařů z dnes již rozlehlé osady Údolí sporů.

Rozpadající se komplex a v restituci vrácené pozemky původním vlastníkům změnily majitele, až budovu restaurace a hájenky v roce 2004 získal Martin Vytáček.

Hned následujícího roku se s přáteli pustil do oprav a postupné renovace, jejímž prvním a pro zachovaní objektu zásadním krokem byly nové střechy.

A otevřel zde zatím provizorní občerstvení. V současnosti jej tvoří zděný kiosek a prodloužené zastřešení u boční zdi hájenky, kde vám měkkou náruč nabídnou stará křesla nebo lenošky.

„Mým záměrem je nejdříve si vybudovat vlastní zázemí,“ říká Martin Vytáček. „Zatím totiž bydlím v jedné upravené místnosti v budově restaurace, ale chtěl bych si pro bydlení upravit objekt hájenky. Dalším krokem bude renovace restaurační budovy, kde by měla časem vzniknout turistická ubytovna, samozřejmě s menším občerstvovacím provozem. To je ale opravdu dlouhodobá záležitost, jde to všechno pomalu, i když veškeré prostředky, které vydělám jak z kiosku, tak z jiných pracovních aktivit v zimě, investuju do oprav a pomáhají mi kamarádi,“ nastiňuje své záměry dlouhovlasý, optimistický Martin Vytáček řečený Marvin.

Martin Vytáček je absolvent hotelové školy, do jehož životopisných údajů patří i toulky po světě nebo studium na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích.

Možná, že právě studovaný obor český jazyk – výtvarná výchova má něco společného s plánem vytvořit někdy v budoucnosti v prostorách hájenky i malou, neformální galerii.

Zatím se Martin Vytáček věnuje oblíbeným perokresbám, které občas také vystavuje, i když v jiných galeriích a zařízeních, a také tvorbě kreslené vodácké mapy Povltaví.

I pro druhý uváděný projekt má náležité předpoklady – působil totiž jeden čas jako vodácký instruktor právě na této vodáky velmi oblíbené řece.

Improvizace u řeky

A nechybí zde samosebou ani hudba.

Nejen ta reprodukovaná, ale živá muzika, která k vodáckým, turistickým a chatařským lokalitám neodlučně patří. A v posledních letech tuto neustále se obměňující komunitu rozšiřují také cyklisti.

Ačkoliv v předchozích letech zde byly i pokusy o plánované koncerty, více se osvědčila neformální, ale účinná metoda nahodilé improvizace.
A takové večerní koncertování v mnohdy neuvěřitelných sestavách bývá nezřídka příjemným překvapením a zážitkem.

Plánovité ale naopak bylo natáčení CD v žánru funk-rocku, které se právě domíchává.

Na podzim by už mělo spatřit světlo světa v plné kráse. Hudební formace složená z muzikantů z různých koutů republiky využila výborných akustických podmínek v prázdných prostorách hájenky a vytvořila si zde na týden improvizované nahrávací studio.

„Provoz kiosku ale v žádném případě nekončí se závěrem sezony,“ ubezpečuje Martin Vytáček.

„Budeme fungovat i během podzimu, který využívají k cestám i turisti, kolaři, skalní vodáci a nakonec k pobytu i mnozí chataři,“ dodává Martin Vytáček, který, ač původem Pražák, v poklidném prostředí povltavské krajiny velkoměsto a jeho ruch vůbec nepostrádá.