Osmatřicetiletá právnička Katarína Prouzová žije už třináct let 
v Českých Budějovicích. Její křestní jméno napovídá, že je Slovenka. Pochází z Košic. Občankou našich východních sousedů je pořád. „Nechala jsem si slovenské občanství. 
V mém případě jsem dvojí občanství mít nemohla, protože jsem v době zániku ČSFR žila na Slovensku. Mám rovněž slovenský pas. Tady žiji na základě povolení k trvalému pobytu. V pase mám uveden jako důvod sloučení s občanem České republiky," říká bravurní češtinou drobná brunetka, která se provdala za českého právníka. S manželem se poznali na studiích v Brně.

Když se dělila federace, byla Katarína na prahu plnoletosti a tenkrát cítila smutek, že se Češi a Slováci rozcházejí. „Dnes s odstupem doby vnímám, že ke vzniku dvou republik muselo dojít. Pořád je mi ale líto, že mi z federace zbylo jen slovenské občanství. Hodně citlivě vnímal konec Československa můj otec, který je původem z Moravy a žije v Košicích. Ten má na rozdíl ode mne dvojí občanství, protože v době rozpadu žil 
v Košicích a byl považován za Čecha žijícího na Slovensku. Proto měl nárok na obě občanství," vysvětlila Katarína Prouzová.

Rok a půl po zániku federace odešla do Brna studovat práva. Vzpomíná si na takovou maličkost, že slevu na dráhu měla jen na území Slovenska. V Čechách tyto slevy na pokladnách neakceptovali, a tak na hranicích cestou na Slovensko musela vždy vystoupit a rychle si zaplatit jízdné po Slovensku.

„Na české vysoké škole byli Slováci formálně vnímáni jako cizinci. Měli jsme samotný přijímací pohovor, studia jsme si platili. Po několika letech se to změnilo tak, že slovenští studenti platit nemuseli. Profesoři nás ale po celou dobu přijímali velice kladně, byli rádi, že slyší slovenštinu, že se podařilo udržet kontinuitu mezi oběma státy," míní podniková právnička jihočeské Madety.

Spoustu administrativy, kterou musela kvůli slovenskému občanství v Česku absolvovat, nechápe jako zlo, ale jako daň době. „Nikdo se nám na úřadech nesnažil házet klacky pod nohy. To nemohu říct. Co se týče jazyka, dříve jsem pořád mluvila slovensky. Až když jsem odjela za budoucím manželem do Českých Budějovic, pochopila jsem, že lidé tady nejsou na slovenštinu zvyklí," usmála se Katarína Prouzová.

Po přestěhování na jih Čech se hlásila na úřadu práce a na cizinecké policii  jako cizinka. „Žila jsem s pozdějším manželem v družstevním bytě. Ještě než jsme se vzali, muselo družstvo dát souhlas, že se ním můžu bydlet. Musela jsem předložit hodně papírů, ale už je to pryč. Od vstupu obou států do Evropské unie žádné potíže v osobním ani profesním životě v souvislosti se svým občanstvím nemám.  Jednou 
z věcí, které ale nemohu, je být státní zástupkyní nebo notářkou. To musí být občan ČR," řekla půvabná Slovenska.

Do svého rodiště v Košicích se vrací jednou ročně vždy tak na čtrnáct dní. Bere s sebou samozřejmě manžela a dvě malé děti. „Děti mají české pasy 
a občanství obou států. Mají i slovenské rodné listy. A jestli mluví slovensky? Vnímají slovenštinu pozitivně, rozumí, ale když si pouštějí zahraniční DVD, slovenštinu by si jako dabing nevybrali," dodala Katarína Prouzová.