V televizi právě tlačí známý britský komik své miniaturní zelené auto, sledují ho desítky očí, nikdo se však nezasměje. Nálada na úrazovce budějovické nemocnice je v pondělní dopoledne ponurá. Většina lidí si drží poraněnou část těla, v mnoha obličejích se zračí přemáhaná bolest. Někteří se snaží rozptýlit letmým sledováním televize, jiní berou do ruky časopis. Téměř všechny židle v čekárně jsou obsazené. Pacientů se tu za den vystřídá více než sto.

„Nyní máme asi o třetinu až polovinu úrazů více než obvykle. Nejčastější jsou zlomeniny zápěstí a kotníků,“ popisuje primář úrazové chirurgie Pavel Kopačka. Nyní k nim putují hlavně chodci a milovníci zimních sportů. Mnozí se zdravím hazardují. „Včera jsem u Dynína viděl cyklisty, jak jedou ve vysokém sněhu. To jsou blázni,“ vzpomíná.

Je skoro až ironií osudu, proč se v čekárně ocitl Miroslav Kostečka. Na svém domku v Suchém Vrbném čistil okapy, aby nikomu nespadl na hlavu rampouch nebo kus ledu. Sám však neudržel rovnováhu, zřítil se ze žebříku a asi si zlomil zápěstí. „Nečekal jsem, že strávím dopoledne tady,“ komentuje odevzdaně.

Naopak častým hostem je zde dvaadvacetiletý Milan Síkora. O silvestrovské noci ho povalil opilý mladík a vykloubil mu rameno, nyní se mu zranění opět ozvalo. Přesto to bere statečně, s úsměvem čeká, až ho zavolají do sádrovny.

S nadhledem

Zatímco v čekárně panuje spíše netečná nálada a klid, za dveřmi ambulance je velice živo. Od jednoho lůžka k druhému tu svižně přechází šest sester. „Řekla bych, že je toho dnes zatím nejvíc, sníh roztál a klouže to,“ říká sestřička Milena Šimková a jde vyzvednout dalšího čekatele na rentgen.

Sestry i lékaři berou zimní nával s nadhledem. A vtipkují, že každé roční období má svoje. Na jaře je hodně úrazů, protože lidé vytáhnou kolečkové brusle a jsou ještě nemotorní po zimě. V létě jsou časté nehody a na podzim se zase objevují sebevražedné sklony.

Zranění většiny pacientů má skutečně co do činění s počasím. Lékař Petr Werner vzpomíná, jak na začátku služby ošetřoval muže, kterému spadl na rameno rampouch, ale objevují se i jiné případy. „Syn na mě skočil, lekla jsem se a píchla o nůžky. Mateřská je prostě riziková,“ vypráví další pacientka Jana Honerová.

Janu Kolářovou přivedlo na ambulanci náledí. Ačkoli pracuje jako pošťačka a denně se pohybuje po namrzlých chodnících, uklouzla doma na zahrádce, když vynášela odpadky. Zranění však bere s humorem, s lékařem Josefem Rendkem si povídá o poštovním systému a na závěr si pochvaluje, že teď se o ni i domácnost budou starat muži.

Naopak za nesmělým úsměvem sedmnáctileté Ester Pouchové je zřetelná bolest a bezmoc. „Upadla jsem včera při bruslení, myslela jsem, že to bude dobré, ale dnes už to nešlo vydržet,“ líčí s pláčem na krajíčku. Odradit se ale nenechá, zimní sporty miluje.