Vyostřenou situaci na Ukrajině sleduje celý svět. I českobudějovičtí Ukrajinci myslí na své rodiny a příbuzné v obavách, co způsobí začínající válka s Ruskem.

Mladá zubní lékařka, Nadiya Slupská, která žije v Budějovicích teprve rok, nechala doma ve Lvově i svého manžela Igora, s nímž je v každodenním kontaktu. To, co se od něj dozvídá, je zneklidňující. Nadiya Slupská vypráví o tom, jak muži dobrovolně vstupují do armády, aby chránili svoji zem: „S manželem hodně komunikujeme přes internet. Prožívají to tam hrozně. Teď už je tam válka. Po naší zemi jezdí cizí tanky, ne jen po Krymu, ale všude. Jinak než válka se to nedá nazvat. Kluci a muži na Ukrajině se dobrovolně hlásí do vojenské služby. Nezbývá nám nic jiného, než bojovat."

Nadiya Slupská plánovala už návrat domů, od léta už měla být zase se svým manželem. V tuto chvíli ale zvažuje setrvání v České republice, má strach. Válku si nepřeje a pokud by mírové cestě pomohlo odtržení Krymu od Ukrajiny, byla by pro: „Každý situaci vnímá jinak, ale já bych byla ráda, kdyby to šlo bez války. Krym bych Rusku nechala. Krym nebyl dříve ani ukrajinský ani ruský, tam žijí Tataři. Jich mi je také líto. Je to jejich území a oni teď umřou v boji za to, aby se nemuseli připojit k Rusku. Už pod Ruskem byli. Nechci, aby umírali lidé, je mí líto našich lidí i ruských."

Tatiana Kolomiiets, žije v Českých Budějovicích, pochází z Žaškova.Podobný názor sdílí i Tatiana Kolomiiets, která žije v jihočeském krajském městě už sedm let, přijela sem za manželem a za prací ze Žaškova. I když mají Ukrajinci různé postoje, vstup ruských vojsk do jejich země je prý spíš spojuje: „Lidé na Ukrajině se teď sjednocují. I ti, kteří byli pro Majdan, i ti, co byli proti. Nejsme proti ruským lidem. Válku nechceme. Rusko má svých problémů dost.Ve společném státě už jsme žili mnoho let a nikdy to nebylo dobré. Ale neměli bychom se s Ruskem rozejít ve zlém."

Bratr Tatiany Kolomiiets pracuje v Kyjevě, na Majdanu byli i její rodiče. O své mamince Věře Starodub Tatiana vypráví: „Na Majdanu se byl podívat i on i moje máma. Ona je v důchodu. Situaci na Majdanu a v celé Ukrajině hodně sleduje. Ona pořád brečí. Ona i moje tchyně brečí od chvíle, kdy se doslechly o prvních mrtvých." Své rodiče bude muset Tatiana finančně podporovat, protože předpokládají, že vyplácení starobních důchodů na Ukrajině bude v následujících měsících problematické. Synovci Tatiany Kolemmiiets je 21 let a velmi pravděpodobně se by se vojenských akcí také zúčastnil.

Tatiana Kolomiiets spolu se svou rodinou sledují situaci doma díky satelitnímu vysílání ukrajinských televizních stanic: „Hlavně sleduji kanál 5 a 24. Tam snad ještě říkají pravdu. Inter, ten ne, to je provládní kanál. Jsem hodně proti Viktoru Janukovičovi. A když jsem viděla, jak si žil jako oligarcha…Ani Julii Tymošenkovou nechci. Snad Petro Porošenko by mohl vládnout, nemusel by chtít jen majetek, je už teď bohatý dost."

Události emotivně prožívají i ukrajinští studenti. „Protože jsem povoláním historik, čekala jsem, že k násilí dojde," prozrazuje Natalia Prokip, studující bohemistiku na Jihočeské univerzitě.

Další vývoj Ukrajiny se v tuto chvíli odvažuje předpovídat málokdo. Nadiya Slupská mluví sice skepticky, ale sebevědomě: „Nevím, jestli můžeme válku s Ruskem vyhrát, ale určitě se mu můžeme postavit. Můj muž Igor mi včera řekl, že se rozhodl dobrovolně přihlásit do armády. Je to těžké. To, co teď dělá Rusko a Putin, to je to samé jako fašismus a Hitler."

Autor: Radka Doležalová