S předmětem činnosti – výroba a prodej smaltovaného nádobí a pozinkovaného kuchyňského nádobí a věcí obdobných.
Pozemek se nacházel na rohu Rudolfovské a dnešní Okružní ulice. V té době podle mapy z roku 1895 nebyl v Novém Vrátě ani jeden obytný dům. Existovalo poblíž jen Hlinsko. Toho roku 1893 byla zahájena stavba továrny a následujícího roku 1894 výroba. Dne 23. 2. 1894 byla práva nové společnosti přenesena na společnost s ručením omezeným „BOHEMIA Emailblechgeschirrfabrik in Budweis“.
Po roce 1900 se začaly stavět v okolí první domy. Na Rudolfovské jižně od Okružní byla v provozu Peřinkova cihelna. Později zde vznikly rybníky po těžbě hlíny v prohlubni, které se říkalo Hliník. V ulici U Pily stála správní budova antracitových dolů. Antracit se tehdy úspěšně těžil v prostoru směrem k Úsilnému, ale kolem roku 1905 začala těžba zanikat.
Dne 15. 6. 1905 koupili smaltovnu Bohemia Otto a Moritz Ullmannové. Do 1. světové války byla postavena řada přízemních, výjimečně patrových, domů naproti smaltovně a v pozdějších ulicích Sokolské a Družstevní. Smaltovna se lidově označovala „Bohemka“ nebo „Ullmannka“. Podle pamětníků převažovala „Ullmannka“. Skoro z každé rodiny v Novém Vrátě pracoval někdo v Ullmannce. Také skoro v každé měli smaltované nádobí BOHEMIA.
První značkou výrobků smaltovny bylo „W & H“ v kroužku. Hned poté „B“ v kroužku (Bohemia), potom „S“ v ozubeném kroužku. Později se používaly „tři korunky“ a „třínožka s plamenem“ v kroužku. Z posledních pak „Polar s ledním medvědem“ a „Zenit s vycházejícím sluncem“. Ullmannka zaměstnávala až 300 lidí a vyráběla ročně 90 vagónů zboží. Dne 10. 4. 1937 koupil smaltovnu František Gibian, který však zahynul v koncentračním táboře v roce 1942 a smaltovnu v roce 1941 získal Hans Westen, syn Franze Westena. V období 2. světové války se zde vyráběly různé potřeby pro německou armádu a smaltované nádoby pro vojenské lazarety. Po válce je smaltovna pod národní správou, v roce 1948 znárodněna. Hans Westen byl za propagaci fašismu odsouzen v roce 1947. K 1. 1. 1953 byla smaltovna BOHEMIA zařazena do nově zřízeného n. p. SFINX Č. Budějovice, U Smaltovny 2.
V roce 1994 byla založena společnost Belis s. r. o. Část společnosti obdržel Petr Gibian v restituci. Na snímku z roku 1981 je zachycena právě se likvidující skladová budova, která sloužila jako závodní kuchyně a sál pro potřeby závodního výboru ROH. Konaly se zde také plesy a další kulturní akce pro obyvatele Nového Vráta. Současně byla zbořena přiléhající patrová administrativní budova a vrátnice. Na zdi je ještě nápis „Naše cesta k socialismu –náš cíl – šťastná budoucnost“.
V roce 1999 byl uveřejněn článek o paní R. K. z Nového Vráta, která se dožila 100 let. O Ullmannce mimo jiné uvedla: „V továrně byli hrozně vtíraví chlapi. Vždycky, když jsem se pro něco sehnula, plácnul mě některý z nich po zadku.“
Sokolská ulice byla v roce 1963 přejmenována na ulici Marie Svobodové. Družstevní ulice téhož roku na ulici Bohuslava Martinů. Rudolfovská se v Novém Vrátě, přesněji od sv. Jana na konec katastru, jmenovala od roku 1936 do roku 1955 Masarykova. Podle školy „masaryčky“, kterou si postavilo prosperující Nové Vráto v roce 1934. V roce 1936 byla postavena před školou busta T. G. Masaryka. Sv. Jan (měl na rukou 6 prstů) stál na rozcestí na Hlinsko.
