Ráj pro většinu vojensky naladěných kluků, sběratele starých zbraní nebo nadšené milovníky historie. Tak jsme se cítili při návštěvě skladu zbraní v suterénu budovy jihočeského krajského ředitelství Policie ČR na Lannově třídě v Českých Budějovicích.

„Máme tady zbraně, které přinesli lidé na policejní oddělení v kraji při loňské amnestii,“ říká Jiří Lang z policejního odboru pro zbraně a bezpečnostní materiál.
Desítky pušek a pistolí i několik samopalů se tu k sobě tisknou ve stojanech a v policích malé místnosti o rozměru asi osm krát necelé dva metry. Kolik asi postřílely lidí za první i druhé světové války nebo kolik jelenů a divočáků se ocitlo před jejich hlavněmi?

Suterénní království palných zbraní tu má na starosti kapitán Jiří Lang, který se zbraněmi zabývá u policie již dvě desítky let.
Vedle znehodnocených nebo poškozených kousků tu najdete vypulírované exempláře, které by chtěl mít ve své kolekci nejeden sběratel.

Střelba do vaty

Loňská celostátní amnestie, při níž mohli lidé od počátku února do konce července odevzdat policii střelné zbraně, na které neměli řádné povolení, byla úspěšná.
„Během půlroku jsme vybrali od lidí celkem 615 kusů zbraní,“ prozrazuje náměstek jihočeského policejního ředitele Roman Bláha.
„Při amnestii v roce 2003 jich bylo jen 149, zato v roce 1996 dokonce 685 zbraní.“

Odevzdané zbraně čekalo a mnohé stále čeká podrobné balistické zkoumání.
Z každé střelbyschopné zbraně policisté vystřelili a střelu potom poslali do pražského kriminalistického ústavu.
„Tam prověří, zda totožný vzorek nenašli na místě neobjasněného trestného činu,“ pokračuje Jiří Lang.

„Zkušební výstřel provádíme do vaty, aby byly výsledky co nejpřesnější. Do každé pistole, pušky nebo samopalu seženeme munici. Možná by byl problém sehnat střelivo do kanonů z druhé světové války. Při amnestii loni kdosi odevzdal v Písku i minomet a polní dělo. Byly už znehodnocené a nešlo z nich střílet.“

Kriminalisté v Praze porovnávají střelu s několika tisíci vzorky, které mají v ústavu k dispozici. Jde o dosud nevyřešené případy, a kdyby se zjistilo, že zbraní, z níž zkoumaná střela pochází, byl spáchán trestný čin, mohlo by to pomoci případ vyřešit.
Ale protože zkušených odborníků na balistiku je málo a zbraní mnoho, čekají majitelé zbraní už několik měsíců na to, až se jim jejich kovový miláček v pořádku vrátí.

Amnestie unikátů

„Na výsledky odborné expertizy čekají stále více než tři stovky zbraní,“ prozrazuje Jiří Lang.
Každý kus je opatřen papírovou cedulkou s údaji o majiteli, charakteru a výrobci zbraně i popsaným případným poškozením.
Jiří Lang je všechny poctivě zaevidoval a zapsal do skladové knihy.

Policista bere opatrně do ruky pušky a pistole a ukazuje některé cenné exempláře.
„Tak s touhle puškou bojovali naši dědové na Piavě,“ drží v ruce jednu z pušek, podle cedulky vyrobenou v roce 1895 v Maďarsku.
Vedle se v dřevěném stojanu stydlivě krčí německé samopaly, mezi nimi samopal Junkers MP–35 nebo smutně oprýskaný kovový exemplář bez zásobníku vzor MP–38.
„Jsou tu zbraně, na kterých je vidět, jak se o ně majitelé pečlivě starají,“ pokračuje Jiří Lang a bere do rukou předovku od firmy Martin Mayer in Wien. „Tyhle zbraně s perkusním systémem se ládovaly zepředu.“

Obdiv si zaslouží také brokovice dvojka se systémem lancaster, vyrobená asi před sto lety J. Haberdou z Frauenbergu. „Má zajímavé rytiny na zámcích,“ ukazuje Lang na výjev z honu.
Kromě kulovnic, brokovnic a samopalů se v regálech tlačí na sebe i pistole a revolvery.
„Jedna z nejzachovalejších je pistole Steyr z roku 1909, ráže 7,65 mm,“ bere do ruky drobnou kovovou věcičku, která zabíjí.
„Nebo tady, podívejte se,“ ukazuje nám policista další výrobek. „Pistole Praga, ráže 6,35 mm, vyrobená v roce 1921 jako jedna z prvních českých pistolí.“

Popojde metr a zaloví ve vedlejším regálu.
„Tohle je zase zbraň ruských carských důstojníků,“ drží v ruce revolver značky Nagant, ráže 7,62 mm, z roku 1901. Imperátorský tulský zbrojní podnik, slabikujeme azbuku na rukojeti předmětu, se kterým možná opilí carští důstojníci hráli pověstnou ruskou ruletu.

Jakpak se asi dostala do jižních Čech? Přivezli ji bělogvardějci, kteří do Československa emigrovali po říjnové revoluci, čeští legionáři v Rusku nebo ji tu zanechal po válce ruský partyzán?

Orlická touha

„Z žádné z těch zatím prozkoumaných zbraní nevyšel výstřel, který způsobil nevyjasněný trestný čin,“ říká náměstek Roman Bláha. Zbraně se majitelům po expertize vrátí zpátky.
„Občas sice někteří lidé remcali, ale nelegálně držené zbraně odevzdali. Fámy, které mezi lidmi kolovaly, že jim je policisté seberou a už nevrátí, nebyly pravdivé,“ směje se Lang.
Když přijdou výsledky balistické expertizy, policisté zavolají majiteli, aby si pro zbraň přišel.

Funkční zbraň si může majitel zaregistrovat nebo ji nechat znehodnotit u odborné firmy. „A pak si ji doma třeba pověsí na zeď,“ pokračuje Lang, jehož práce s hlavněmi baví.
„Zjišťuji o jednotlivých zbraních všechny dostupné informace. Jsem rád, že je mohu vzít do rukou a osahat si je. Je to docela něco jiného, než když tu samou zbraň vidíte v katalogu nebo v nějakém historickém filmu.“

Policista přiznává, že má rád i lovecké zbraně.
„Nádherná je expozice loveckých zbraní na Orlíku nebo na Hluboké. Moc rád bych si je v klidu pořádně prohlédl nebo vzal některé do rukou,“ sní Jiří Lang. „Jenže při prohlídkách průvodce návštěvníky často honí, takže na nic není pořádně čas.“
Jiří Lang zbraním rozumí a má zkušeností na rozdávání. „Jenže je nemám komu předat,“ reaguje smutně na nedostatek podobně zapálených kolegů u policie.

Na otázku, zda by některý ze zdejších unikátů nechtěl domů, zavrtí Jiří Lang s úsměvem hlavou.
„Ale kdybyste nabízel nějaká vyznamenání nebo medaile, to je něco jiného,“ prozrazuje, jakého má koníčka. Ostatně, zbraně a medaile vždycky patřily k sobě.

Víte, že…
– novela zákona o zbraních umožnila lidem od 1. 2. do 31. 7. 2009 beztrestně odevzdat policii nelegálně držené střelné zbraně?
– ve svých evidencích pak policisté prověřili, zda zbraň nebyla ztracena nebo odcizena, a dále zkoumali, zda zbraní nebyl spáchán nějaký trestný čin?
– při amnestii odevzdali Jihočeši celkem 615 kusů zbraní? Nejvíce na Českobudějovicku (143 kusů zbraní), Jindřichohradecku (113) a Táborsku (109). Nejčastěji lidé odevzdávali pistole a pušky, ale nechyběly ani kulomet nebo dělo.