Bednárna asi příliš neprosperovala, poněvadž hned následujícího roku 1896 se v budějovickém tisku objevila zpráva, že bednárnu chce koupit Julius Škrlandt, který měl od roku 1887 továrnu na stroje a slévárnu v Lannovce (tehdy na adrese U dráhy 45). Zatím nekoupil, až v roce 1899 se konala řádná valná hromada „První české parostrojní bednárny“, na které správní rada rozhodla bednárnu likvidovat a prodat.

Dne 25. 11. 1899 koupila budovy již bývalé bednárny firma „První jihočeská továrna na stroje a stavby mlýnů, Julius Škrlandt“ V továrně na Kněžskodvorské se sestavovaly stroje pro sladovny, pivovary, cukrovary, smaltovny a mlýny. Součástí Škrlandtovy továrny byla slévárna. Některé objekty stále v „Motoru“ stojí.

Druhou osobností z počátků „Motoru“ byl Emanuel Kubricht, který se stal k 1. 7. 1900 spolumajitelem „První jihočeské továrny na stroje a stavby mlýnů, Julius Škrlandt“. Na návrh Emanuela Kubrichta byl v roce 1911 zaveden nový název továrny „UNION – první jihočeská továrna na stroje a stavby mlýnů – Ing. Kubricht a spol.“ Název UNION měl výhodu, že se mohl používat samostatně. Hovorově se vžil termín Unionka. Julius Škrlandt u toho již nebyl. Vystoupil ze společnosti v roce 1902. V roce 1911 si založil novou vlastní továrnu na Rudolfovské (slévárna, strojírenská dílna, prodej automobilů). Důvody, proč vystoupil, nejsou známy, neuvádí je ani historik Václav Vondra. Lze jen odvodit, že Julius Škrlandt a Emanuel Kubricht měli jiné představy o výrobě. Julius Škrland tedy odešel a založil si novou.

Z iniciativy Emanuela Kubrichta byla dne 16. 6. 1918 založena akciová společnost s oficiálním názvem „Union akc. strojírna a slévárna České Budějovice, Kněžské Dvory č. 21“. Vedle výroby mlýnských a hospodářských strojů byly do výrobního programu zařazeny vodní turbiny.

Dne 27. 6. 1948 byla akciová společnost UNION znárodněna a hned 29. 6. 1948 začleněna do n. p. PAL, spojené závody pomocného automobilního a leteckého průmyslu v Českých Budějovicích (zkráceně PAL). Trochu to bylo napřed komplikované, protože zprvu byla nad a. s. UNION zavedena národní správa, přičemž národním správcem byl jmenován n. p. PAL. Střídali se také zmocněnci. Současně bylo UNIONU nařízeno ukončit tradiční výrobu mlýnských strojů a zařízení. Asi lobbing Pardubic, protože výroba byla přestěhována právě do Pardubic.

Sídlo n. p. PAL bylo v Dukelské ulici ve vile Westen. Do n. p. PAL patřily budějovické podniky UNION, Českobudějovická strojírna (dříve Friedrich Beckhof, na Střeleckém ostrově), Šroubárna, Elektrokeram (v bývalé smaltovně Vulkán, Křižíkova ulice), Karel Matouš (kancelářské stroje), Bukovanský (na Pražské). Dále JIKOV Velešín, Stráský Trhové Sviny, Slávia Napajedla, SEKOV Víska u Frýdlantu, Magneton Kroměříž, Elka Praha, Solex Praha, Bosch Praha, Pantof Radotín, Ohm Tábor, Dick Trmice aj. Celkem 11 závodů a 7 konfiskátů a řada provozů.

PAL měl v roce 1948 celkem 5 089 zaměstnanců, z toho 974 úřadníků. Podle pětiletého plánu měl mít PAL do roku 1953 cekem 8 000 zaměstnanců. Byl to velký podnik a měl velké plány. Ale ještě na konci roku 1948 byl zrušen! K 1. 1. 1949 byl ustanoven n. p. MOTOR – UNION, který převzal některé továrny z n. p. PAL. Navrhoval se však název MOTOUNION a ještě v roce 1949 se používalo UNION – ČBS (ČBS znamenalo Českobudějovická strojírna, hovorově Čebes).

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště v Motoru zůstaneme. Budeme svědky změn v dobách totality.

Jan Schinko